Horolezci z Hradiště

Vzpomínková akce na Jindru Martiše

2012-02-09T09:39:00.008+01:00

Jindřich Martiš - rodák z Dolního Němčí, horolezec, fotograf, kameraman, bývalý člen oddílu HO Jiskra Staré Město, zakladatel oddílu HO Tatranská Polianka, více zde: http://www.polianka.nfo.sk/03-02-2005/kto-bol-jindro-martis/

Podle zprostředkovaných informací se jedná o jednodenní vzpomínkovou akci spojenou snad s promítáním jeho filmů, více informací poskytne paní Marie Milošová knihovna@dolni-nemci.cz

Slovácké OUPN 2012 Uherský Brod

2012-02-07T09:52:00.003+01:00

Na těchto odkazech najdete reportáže z letošního závodu v lezení na umělé stěně, které tradičně pořádá oddíl Uherskobrodských sokolíků. Letos se v jubilejním 10. ročníku podařilo vyhrát členovi našeho oddílu Michalovi Rožkovi, který se po dlouhodobém zranění vrátil do lezení, gratuluju! Další účast členů našeho oddílu nebyla, údajně nepřijel nikdo jiný ani fandit, což je při vzdálenosti do Uh. Brodu škoda, přitom jsem všem stěnařům osobně psal sms s pozváním. Práce, nuda, lenost, zdravotní komplikace, zmrzlý motor? Zapátrejte sami...

http://oupn.wz.cz./
http://michalrozek.wildcountry.cz/clanky/29/

Napajedla plná rumu

2012-01-31T21:18:00.000+01:00

Aby se na našich oddílových stránkách občas objevilo něco nového, posílám pár fotek ze stěny v Napajedlech.

Možná se někdo bude v duchu ptát proč lozím právě tam? No vlastně nevím? Asi že je mi tato stěna něčím sympatická, třeba tím, že je tam málo lidí a domácí prostředí? Nebo, že je tam levné vstupné, navíc každý pátý vstup zdarma? Nebo, že je to mnohem blíž než do Zlína? Nebo lehčí cesty pro začátečníky a starší lezce?

To je asi jedno.V každém případě pokud by se někdo chtěl přidat, mám každou středu v autě 2-3 místa volná a odjíždím v 17:35 z Kunovic, se zastávkou na Východě, kde přibírám Petru nebo Laďu Kaškovy. Rum

Výroční schůze HKUH 2011

2012-01-16T12:44:00.006+01:00

V pátek 13.1.2012 se konala tradiční oddílová výročka, namísto rybářů, kteří nepronajímali jsme se sešli v restauraci Net a vzhledem k počtu asi 30ti členů (což je většina našeho oddílu) jsme skoro nevešli. Na začátku se připoměly uplynulé a úspěšné oddílové akce za rok 2011, kterými byla dostavba Jarošovské bouldrovky v lednu a tradiční závod Chřibský Hnědák v září. Byla zhodnocena finanční situace oddílu, nejbližší finančně náročnější akce nás čeká v roce 2013 kdy budeme slavit 50ti leté výročí založení našeho oddílu. Výročka byla po dvou letech také volební, proto byl hlasováním všech přítomných zvolen "nový" výbor, jehož členové zůstali stejní: Irena Jandová, Jara Blatný a Zdeněk Hoša. Další hlasování proběhlo v anketě Horolezec roku 2011, většinou hlasů vyhrála lezkyně Petra Hrubošová, které se podařil úspěšný návrat do skalního lezení po narození potomka. Představené i zaslané výkony nepřítomných lezců jsem zapsal do přiložených tabulek, zdaleka to nejsou všechny lezecké výkony našich členů, ale vrozená skromnost jim nedovoluje je prezentovat. Přeju mnoho zdraví, štěstí a lezeckých úspěchů v roce 2012!

Ó hory, ó hory ...

2012-01-07T20:17:00.001+01:00

Třešničky na dortu - Tatry

2012-01-04T09:39:00.014+01:00

Při rekreačním pobytu na Teryně, jsme si z nedostatku příležitostí k ledovým hrátkám (ledy v dolině letos technici zapomněli nainstalovat..) zablbli v okolních stěnkách a vznikly z toho zajímavé prvovýstupy.

Tyto cesty jsou charakterem srovnatelné s liniemi na Slavkovských zubech. Cesty na čtyři délky s lezením převážně mixovým do M5. Vzdálenost od chaty co by kamenem dohodil.Je možné vylézt obě cesty za jeden den. Sestup lezčíky přivede zpět k nástupu , takže můžou to v klidu drtit hned nahoru další cestou, bez toho, aniž by se složitě museli znovu někam přesouvat.

První linka - ta vlevo-je těžší. Prověří vás v ní lehce převislá stěnka uprostřed za M5.Je to takových pár shybů za cepíny. Cesta je vygradována závěrečným ryze skalním úsekem, který celou linii pěkně okoření. Levou třešničku na dortu jsem vylezl s Martinem Peratem.

Pravá třešnička na dortu je lehčí, ale za to daleko vyváženější. Je tam méně hluchých míst. Zajímavý je úsek v délce č.2, kde vás čeká z věžičky přepad do ukloněné plotny. Koutek v délce číslo tři je krásný mixařský kraul.Pravou Třešničku na dortu jsem vylezl s Jirkou Končákem.

Ještě musím zmínit, že pobyt na Téryho chatě proběhl absolutně bez problémů. Chatař Miro Jílek s jeho týmem se o nás perfektně postaral. Nebojte se tedy Téryny! Neukosnou vás tam:-)

Korosadovič M6 - Žlutá stěna

2012-01-01T09:31:00.021+01:00

Malá studená dolina

Téryho chata

Žlutá stěna - její orientace znemožňuje v zimě jakýkoliv kontakt s přímým slunečním světlem.

První délka - Zatím co v létě si ji vyběhnete jako nic, v zimě už zde začíná vážné soustředěné lezení.

Můj parťák Martin Perat.

Martin v druhé délce.

Štand před třetí délkou

Převislá třetí délka.

Pohled ze stěny do západní Lomnice

Nejtěžší délka v závěru cesty - rajbuňkový traverz po ukloněné plotně. V zimní verzi, kdy je plotna namydlená námrazou, je volný přelez bez maček nemožný. Mačky na tření, cepíny rovněž jen tak opřeny o ukloněné šikmé plošky. Za podmínek, které nás v této délce potkaly, odhaduju obtížnost mixového přelezu tohoto úseku na M6.

Krásná cesta, kde si v zimě zalezete od nástupu až po její konec.Nepodceňovat!! První zimní průstup uskutečněn už v roce 1949 (Puškáš Parák). Nejobtížnější úseky technicky po skobách.

2011-12-18T15:17:00.005+01:00

ŽENY 2011

3.5.2011 jsme s Pavlem Kryzem definovali nový směr v jihovýchodní stěně Lomnického štítu. Tato stěna má už opravdu Alpské rozměry -700metrů od jejího úpatí až na vrchol. Bohužel z větší dramatičnosti ji ubírá fakt, že je orientována právě k jihu, což většinou v Tatrách značí dobrý přístup a blízkost civilizace ( v tomto případě stanice lanovky na skalnatém plese). Stěny severní mají v Tatrách glejt hárd kóru právě díky odlehlosti a špatné přístupnosti. Jestli ale nechcete žádný pochoďák a přesto vás láká lezba ve větší stěně, jihovýchodní stěna Lomnického je ta správná volba. Nutno podotknout, že stěna je charakterem vhodná spíše pro zimní počiny. Čistého skalního lezení si více užijete na sousedním Kežmaráku (Obrovský kout, Tulák po hvězdách atd.).
Měli jsme docela suché podmínky , což nám značně urychlilo postup. I když jsme byli připraveni na bivak ve stěně, nedošlo k němu. Výstup jsme zvládli za 8 hodin. Postup jsme urychlovali natahováním délek do napnutých lan, tedy všechny délky-kromě jedné-mají 70 metrů!!! Spodní ukloněný úsek a horní 300metrový mix jsme lezli společně bez zbytečného štandování. Tyto urychlovací opatření se nám vyplatily a nepohodlný bivak v docela dobré vychřici nás minul.
Jsem zvědavý na další opakovatele a na to, jak se jim v této naší linii poleze ve skutečných zimních podmínkách. My měli klíčovou délku (Koutová spára uprostřed stěny 5+) bez ledu-i když navlhlou z mokrého sněžení. Lezl jsem ji v botech , ale bez maček. Nebyli opravdu třeba. Proto jsem délky oklasifikoval stupnicí v uiaa. Maček jsme si užili jen ve žlabech v první polovině stěny a v závěru.

Jihovýchodní stěna Lomničáku se stala hitem konce roku 2011. Nějaká zajímavá konstalace pro prváče, nebo co. Žilinský borec Svrček na podzim udělal nějaké linie do Cmiteru (5+) a nad ním. Ovšem alpinistický skvost učinili v této stěně tři týdny před náma Bača (mixový specialista z Brna) s Mejlou. Vedle Michalovi cesty vytýčili dvacetisedmi délkovou linii "vzpomínka na Eiger". Jedná se o směsici skalního, technického a mixového lezení, která prvovýstupcům dala zabrat tři dny!! Ve stěně strávili dva bivaky a k tomu přidali ještě jeden na vrcholu. Jakoby jejich počinem Tatry povyrostly!!!

Na závěr bych chtěl ještě napsat něco o cepínech, které mě dal k zápůjčce Honza Podzimek od kluků z Total outdooru. Že prej je mám otestovat a ohodnotit, i když nevím, jestli já jsem ten pravý. Nepovažuju se za dobrého mixaře. Ale slib je slib, tedy mini recenze je zde:

Cassin x-dry
No byly krásně lehoučké. Chrochtal jsem si v parádní dvojté rukojeti. Velké oko u hlavy cepínu přišlo také vhod. Líp se mě tak cepín uzamykal k sedáku do karabin, když jsem je zrovna nepotřeboval. Cepín je svým tvarem určen jako cepín lezecký. Jedíné, co mě chybělo byly větší oka u rukojetí. Jsem totiž zvyklý lézt s gumovýma kšandama, kterýma si cepíny připínám k sedáku. Zde jsem mé kšandy jaxi aplikovat nemohl-malé karabinky pidiotvůrkem v rukojeti jaxi neprolezly.

Kuba Novák

Listopad 2011 Modřín - Bahratal

2011-11-09T14:15:00.004+01:00

Původní plán byl Súlov lano, ale letos už bylo lana dost a nezlákala nás ani nabídka Čajem pořádané akce Moravské kejkle, takže jsme nakonec s celou rodinou strávili několik moc pěkných dnů bouldrováním v Labské kotlině. Jeden den jsme strávili na Modříně, další pak v německém Bahratalu, kde jsou aktuálně výborné podmínky na bouldering.

Barborka po vlastním

2011-10-02T20:15:00.012+02:00

Barborka
E5 6b
Po Devizáku tu máme dálší psychárnu ve Chřibech vylezenou po vlastním jištěním. Barborku. Pro neznalé stručný popis:
Jedná se o cestu v Plotně pod Barborkou rajbasového charakteru jištěnou za dva kroužky. Obtížnost8+/9-. Ta je v rajbáku samozřejmě velice kolísavá s ohledem na momentální třecí podmínky. Linie Barborky vede mezi křížením dvou spár, které vytváří písmeno "X". Loňský podzim jsem zkoumal možnosti jištění v těchto sparách a jevilo se to tedy dost rozpačitě. Nakonec jsem to vyinžinýroval takto:

Prvně si založím "tkaničku od bot" asi 40cm od křížení spár vpravo. Po té odlezu spárou do prava dál až k "Mirkově cestě", kde je docela dobré hnízdo pro bambulu z lanovice. Do ní cvaknu pravé lano. Vrátím se a třetí jištění založím v levé spáře - v "Pelcově komíně". Ten je dosti otevřený, takže se nabízelo založit panenku lana, ale jaxi to moc nefungovalo. Možná ty nové "ufa" by tam šli líp, ale ty jaksi nejsou v mém zbrojním skladě k dispozici.. Nejvíc nadějí jsem vkládal do toho hnízda v Mirkově cestě, které je ovšem dost bokem linie Barborky, takže by hrozil pendl jak prase. Ten by do jisté míry mohla zmírnit ta "tkanička od bot". Po založení všech jištění slezu na poličku pod plotnou, vydýchám se a ...leze se!!!!

červeně jsou označené místa pro založení smyček

Toto byl původní plán jištění po vlastním, který ale nevyzněl moc přesvědčivě. První týden v září, kdy teploty dosahovaly téměř 30ti stupňů, jsem se vydal onen plán ještě vyladit. Při tom ladění se kolem mihnul Svišť a že teda bude hrát tu šachovou partii se mnou. Svišť vykutal v hlíně v levé spáře parádní hodiny, což pozdvihlo morálku v družstvu takovým způsobem, že ještě ten den Svišť jako první tento další psycho problém Chřib vylezl! (Za neskutečně blbých třecích podmínek). Já si počkal na ochlazení a vrátil se do cesty o necelý měsíc později-2.října 2011. No teplo bylo i tak stále veliké (lezlo se do obnaženého půl těla), tak jsem onen výlet pojal opět cvičně. Ani kameru a bouldermatku jsem si nebral, abych se náhodou nedostal do nepatřičného tlaku a nepokoušel se o přelez za každou cenu. Ale po pár souvislých přelezech Barborky v kuse jsem se cítil velice jistě a rozhodl se, že to teda fakt prubnu. Původní plán zajištění cesty jsem dost zjednodušil a zcela jsem zrušil zakládání v pravé spáře. Vklíněnému balvanu , který tvořil hodiny v levé spáře, jsem věřil na 100% a navíc jsem tak jističovi ulehčil manipulaci, když druhé (pravé) lano nebylo už třeba. Tedy na rozdíl od Sviště jsem hodlal lézt jen s lanem jedním. (Původní verze jištění si vyžadovala pro velký rozptyl jištících bodů lana dvě).
Jistila mě má partnerka Lemka, kterou jsem poslední dobu velice zlobil. Dal jsem se jí zcela do její moci. Dostala ode mne jedinečnou šanci mě bez následků na její budoucnost zamordovat (nehoda při sportu? To není vražda..:-)).Tato skutečnost hodnotu výstupu samozřejmě jen zvyšuje:-). Už jen to, že svou roli jističe v tak nebezpečné cestě přijala , pro mne bylo skrytým znamením odpuštění za všecky ty mé neplechy. Nesmírně si tohoto vážím.

Ostrý pokus:
Počkal jsem si pěkně na večer, kdy se skála trošku schladila. Během zakládání smyčky kolem vklíněného balvanu, jsem zjistil, že balvan se teda po tom necelém měsíci značně uvolnil a celý se hýbe-sakra. Mám tomu věřit? Mám se na to vykašlat a zdrhnout, dokut to eště jde? Prozkoumal jsem, jak by na balvan působil případný pád a zhodnotil, že to bude ok...snad. Slezl jsem k polici, tam si očistil lezky, nadýchl se a ...hurá do úvodního bouldříku. Ten se leze vlastně relativně blízko založených hodin, což mě jaxi uklidňovalo. Trochu na nervy to je až za ním, kdy je nutné vykopat nohy do hladké plotny držeje se za malé lištičky. Je to tak trochu dost nejistý moment, při kterém k usmeknutí může přijít relativně nečekaně. Možný pád z tohoto místa by byl už dost blbý, což si člověk samozřejmě při přelezu nemůže připouštět.Ono v rajbáku jakékoliv negativní pohnutí mysli jde znát daleko více než v těch shybocestách. Furt se snažíte držet balanc jak provazochodec na laně a jakýkoliv prudší emotivní závan vás smete natotata. Převaha nad cestou je v takových případech to nejdůležitější! Zde se prostě nesmíte posrat-nelze couvnout a musíte dál.Tak se tak nějak stalo,že jsem se z toho neposral a pustilo mě to celé až nahoru...
Nahoře jsem pro Lemku uspořádal ještě menší drama, když jsem byl nucen si čistit výlezovou lehkou pasáž od listí. Z pohledu jističe toto mé konání mohlo vyznívat docela nervózně, ale já jsem jen nechtěl dát šanci nějaké blbé "náhodě".

červeně označeny hodiny, za které jsem jistil svůj přelez.

Tak mě tak napadá..tento nový způsob lezení ve Chřibech, ve kterém je kladen větší důraz na psychickou složku, je docela specifickou záležitostí. Není to ani čistá "Anglie" (Barborka jištěna jen uzly), ani čistá "Čecháčkovina" (v tom Ádru přece jen nějaký ten kruh občas je). Ta hra v těch našich kopcích získává svou vlastní neopakovatelnou příchuť, ke které se těžko hledá srovnání. Jsem rád, že i u nás ve Chřibech existují morálové výzvy s vlastní chutí, vlastní barvou. Jen je najít!!:-)

Důležité!!!

Při slanění , kdy jsem si vybíral smyčku z hodin, se mě podařilo onen vklíněný balvan vytáhnout ven ze spáry. V momentě, kdy jsem ho chtěl ukázat Lemce se mě rozpadl v ruce!!!! Takže? Jištění dost k ničemu. Případný pád by znamenal jasnou zemovku:-).

Přes ono bídné jištění jsem byl v této cestě daleko více v psychické pohodě, než v Devizáku po Anglicku minulý rok. Barborka je přece jen lehčí, takže nejvíce jsem pocit jistoty čerpal z převahy nad cestou, než v samotném jištění. Proto tuto cestu hodnotím nižším stupněm, než Devizák, i když v ní má případný pád daleko fatálnější důsledky. Hodiny vlastně už neexistují, tedy další opakovatelé budou muset vynalézt nový způsob jištění.

videíčko ze Svišťova přelezu (Tomáš Pilka)

10 důvodů, proč nejezdit na Semmering!

2011-09-30T14:03:00.008+02:00

Především je tam hrozné vedro!

Často prší, bouří a občas i padají kroupy!

Rychlá, luxusní auta Vás ohrožují i při lezení a furt na Vás někdo čumí!

Neustále rachotí a houkají vlaky!

Leze se v obrovských převisech, kde pořád natéká.

A když je to pro změnu kolmé, jsou moc malé chyty nebo dírky!

Přejištěné jak na Betonce, musíte tahat spoustu expresek a furt cvakat!

Všude děcka, psi, lezci z Čech, Slovenska, Polska, Maďarska a občas místní.

Člověk je tam pořád unavený!

A nejvíc z toho bolí nohy!

Arnoldova cesta - Tatry

2011-09-19T18:40:00.005+02:00

Arnoldova cesta v západní stěně Lomničáku. Jako by v ní Bernd Arnold - legenda saského pískovcového lezení - zapsal svou ideu čistého lezení. Jen štandy a mezi nima nic jiného, než čistá skála. Žádné fixní železo navíc. No ty štandy teda taky zrovna nic moc. Skoby a dřevěný klín jsou snad ještě orginál z roku 1972, kdy tuto cestu Arnold udělal. Takže další parádní "zakládačka" v tatrách. 17. září 2011 jsem tuto cestu vylezl s Jarou Bednaříkem-kámošem z Hodonínského oddílu. Cestu jsme si krásně užili. Video napoví více, než mnoho slov.

Bohužel jsem nechal kameru nevědomky běžet v pouzdře a nemohl jsem zachytit naše další neuvěřitelné dobrodružství, které pokračovalo i po sesetupu. Téryho kuloár v noci-nic moc teda. Ale nějak jsme to zvládli. Ovšem největší sranda byla kupodivu už v lese na turistické značce cca 00.30 místního času. Před tím jsme eště zahlédli v lese bílé zelené světýlka-oči nějakého zvířete. No vzhledem k tomu, že byli docela daleko od sebe se jevilo, že šlo o trochu větší zvíře. Později se k těmto působivým vizuálním efektům přidaly efekty sluchové-brumlání ,které se naším postupem k civilizaci neustále přibližovalo. To nám pěkně rozproudilo krev v žilách. Únava byla ta tam. Nechtěli jsme před medvědími zvuky prchat zpět do divokého chřtánu hor a tak jsme postupovali přímo ke zdroji. Jara jako metodik zahájil protimedvědí opatření-začal rytmicky bouchat do petflašky. pomohlo to. Medvěda jsme nepotkali.

U auta v bezpečí civilizace jsme tedy mohly v klidu ulehnout do spacáků. Ale co to? Po třech hodinách spánku mě vzbudil nějaký povědomý zvuk...ne! Zase ten medvědí brumlot!!! A ono se to blížilo k autu! Sílilo to! Asi cítí naši svačinu-nevím. Vzbudil jsem Jaru a odjeli jsme se dospat někam pryč od hor-do pole před Popradem. Neděle, na poli strniště-nic se nemůže stát. Asi v šest mě vzbudil další nepříjemný zvuk! Zvuk orajícího traktoru!!! Jel přímo proti nám!!!! V tu chvíli jsem opravdu litoval, že kamera je nefunkční!!Přál bych vám vidět ten Jarův výraz když z teplého spacáku probuzen burácením motoru hledí na přibližující se podzimní orbu:-)))).

Ostrva -Tatry

2011-09-13T23:04:00.018+02:00

Popradské pleso

Galerie Ostrvy – Tatry.
Galerie Ostrvy byla vždy takovým výzkumným střediskem Tatranských možností. Díky snadnému přístupu a blízkosti civilizace (chata na Popradském) zde nemuseli mít lezci takové zábrany k posunování svých limitů. Ne náhodou právě zde vznikla ve své době nejtěžší cesta Tater „Poslední sud“, která byla dlouho trnem v oku místních tradicionalistů. Ti aby demonstrativně dali stopku skalkařským manýrům (osazování jištění z hora), Posledný sud vytloukli. To rozpoutalo v devadesátých letech velkou polemikou o tom, co v laboratoři Tater povolit a co ne. Bude Ostrva skalkařinou, nebo oblastí těžkého hákování? Vykristovalizovalo se to následovně: Poslední Sud byl znovu osazen z hora a přibylo mnoho dalších cest v podobném rázu. Lezecká tatranská komunita tedy začala Ostrvu vnímat spíše jako sportovní oblast, ve které sice stále převažujou cesty dělané v tradičním duchu tatranského horolezectví. Tedy své si zde najdou jak zastánci klasického horolezení, tak i „ubozí“ expreskáři.

Dalo by se říct, že vlnu RP lezení na Ostrvě odstartovala linie„Jar na mesiaci“. Je to cesta dělaná již za účelem volného přelezu, tedy prvovýstupce –J.Horváth- se nespokojil s pouhým vyhákováním stěny nahoru a rovnou učinil i první RP přelez svého směru. Všecko to realizoval pěkně od spodu-jak velela doba vzniku této cesty (osmdesáté léta). Ostatně-systém spárek v plotně tento klasický postup nijak neznemožňoval .
V průvodci z 91 roku "RP v Tatrách" je cesta popsána následovně:

Po vegetačně bohatej prvej dlžke nasleduje pekný kút a superlezenie v moralověj platni. Velmi pekná cesta.

Koutek

Plotna v "Jar na mesiaci"

Michal jistí v závěrečné délce

To je lahůdka!!

První zářiový víkend jsem měl tu čest tuto kultovní cestu okusit na vlastní kůži s mým Brněnským parťákem-Michalem Halvou. No nejsme si jisti, jestli jsme našli originál úvod. Nalezli jsme do jakési hojně vynýtované pětky-šestky, což tedy nijak nenasvědčovalo tomu, že bychom se měli nacházet v morálové cestě. Další délka-jasný koutek, který nelze minout- nás utvrdil v tom, že jsme správně. Zde zakládačka začíná. Pěkné rozcvičení před zlatým hřebem této cesty, kterou je čtyřicetimetrová plotna zabezpečena jen jedním nýtem uprostřed (obtížnost 7 uiaa). Těšil jsem se na ten morální aspekt cesty slibovaný průvodcem, ale zase takové vzrůšo to nebylo. Zakládání jsem si užil do mrtě-to jo, ale spárek v plotně bylo opravdu dostatek, takže nějaké velké odlezy od jištění nehrozily. No vzhledem k tomu, že se poslední dobou věnuji více svým včelám, než horám trvalo mě to instalování jistítek docela dlouho. Ztratil jsem už odhad ve velikostech a grif, takže jsem se tím matrošem docela dobře probíral, než jsem něco založil…Po té, co jsem byl z plotny vyplivnut vlevo do koutků, jsem nalezl nýt druhý, který vlastně celou tu „morálovicu“ tak nějak ukončil. Poslední délka byla již jen ve znamení nýtů. Zato lezení v ní bylo o to vypečenější. Uvodní parádní bouldříček a dolez sedmovým převislým , excelentně exponovaným koutem . Bouldříček pustil-skoro. No uklozl jsem v tom! Sakra. Řval jsem jak Adámek, páč jsem si pomýšlel na OS. Škoda-takové blbé smeknutí. No ono je vlastně každé smeknutí blbé…Chtěl jsem mít tuto rp klasiku v nějakém dobrém stylu, takže s AF jsem se nehodlal spokojit. Aspoň to PP padlo. (cvaklé první dvě presa). Závěrečný štand je fakt parádička. Dva nýty s řetězem a skvělý luft pod nohama. Takže slanění přímo cestou! (Krásně vzdušné slanění). No-tvrdá osummínuska to byla.

Michal zahajuje "Spravny čas"

Dnešní vývoj na ostrvě docela dobře ilustruje nová cesta (srpen 2010) „Správny čas“ z dílny P.Halka, který tu už několik krásných linií má (populární Ocelová nit je rovněž ověnčena tituly „nejpěknější cesta tater „ apod.) . Spravny čas vede těsně vlevo od známé a snad nejlezenější cesty ostrvy –Dieška Halás Marek 7-(závěrečný yosemitský sokolík je fakt lahůdka). Ve Správnych časech si už zakládání moc neužijete –je to bohapustá expreskovina.. Za to samotné lezení mě velice krásné. Cesta není už tak exponovaná, jako Jar na mesiaci, ale žula je zde pěknější a nabízí zajímavější, techničtější lezení. Nýty v první délce za 7- nemůžete na nástupu přehlédnout. Obzvláště druhá délka (po vylomení chytu za 8) je řádně vypečená se zajímavým boulder problémem za špatné nohy. Boulder jsem nějak uboulderoval a …spadnul jsem až za ním. Jak typické. Třetí délka-rovněž zajímavá technická polezenice s malým převískem a sokolíkem nad ním-úplně jsem si chrochtal a hulákal do údolí, jak je na tom světě krásně. Tato délka za 7+/8- pustila na OS. Délka čtvrtá-ta sousedí hned vedle zmiňovanému známému sokolíku Diešky. A světe div se-i ta naše linie je obdařena sokolíkem (7), ale se širší spárou a –trochu bohatěji zajištěnou, než u sousedů vpravo. Opět chrochtání blahem, opět s písničkou na rtech. Po této délce jsme výstup dle našeho topa ukončili. Až doma jsem se dozvěděl, že autoři dodatečně cestu prodloužili ještě o délku pátou vedoucí malým převiskem. (Prej asi 7+/8-).

Osrva v horkých letních dnech určitě nezklame jak zaryté skalkaře tak i tradiční horolezce. Je tu více těch těžších cest. Stěna je hnedle za chatou a svou vysněnou linku si v ní můžete hledat přímo na terase pěkně u piva. Snad se nám s Jarou v blízké budoucnosti podaří přelézt i to Kororo.

Chřibský Hnědák 2011 - výsledky a fotky

2011-09-05T14:02:00.016+02:00

Je za námi 6. ročník, vyšlo krásné počasí, lesní i skalní cesty byly suché, všichni závodníci v pořádku v limitu dojeli a hlavně se nikdo vážně nezranil. Jako každý rok to byla dřina, únava, pot, křeče, krev a zároveň skvělé výkony závodníků, večer pak výborný guláš a vydařená akce v oblíbené hospodě Pod Skalou, snad její rekonstrukce dopadne dobře i pro nás a další ročníky. A protože Hnědák je zároveň Mistrovství světa v Chřibolezení, padaly i nové bodové rekordy, letošní ročník překročil hranici 600 bodů a vítězové Břetislav Lebloch + Jakub Žítek zvedli laťku zase o kousek výš.

Celkové výsledky:
1. Břetislav Lebloch + Jakub Žítek 608,6 bodů (HO Uherský Brod + Čechy)
2. Ondřej Polehňa + Jan Sedlačík 573 (HO Uherský Brod)
3. Zdeněk Hoša + Viktor Tomášů 567,7 (HK Uherské Hradiště)
4. David Liškutín + Jan Šálek 487,1 (Průmyslovka Brno)
5. Jan Mrnuštík + Olga Stuchlíková 286,4 (Brno)
(zároveň 1. místo kategorie smíšených dvojic)
6. Petr Pilka + Ladislav Pospíšil 175,2 (HO Uherský Brod)
7. Jara Bednařík + Marek Veselka 161,8 (TJ Turist Hodonín)
8. Václav Rohrer + Jaromír Sukup 160,6 (Pálavský věšák Břeclav)
9. Jara Ordelt + Jirka Večerka 132,4 (Otrokovice)
10. Martina Fialová + Marcela Leblochová 119,6 (HO Uh. Brod + Olomouc)
(zároveň 1. místo kategorie žen)
11. Lenka Mazúrková + Dáša Maňásková 102,4 (HK Uherské Hradiště)
(zároveň 2. místo kategorie žen)

Chtěl bych velmi poděkovat realizačnímu týmu - Ireně a Petrovi bez kterých by závod nebyl, závodníkům kteří se nebáli přijet a zabojovat, rozhodčím z našeho oddílu, kteří nám pomohli a obětovali krásnou sobotu, velké díky patří sponzorovi firmě Triop a také provozovatelům hospody Pod Skalou, protože i když nemuseli vyšli nám vstříc. A nesmím zapomenout na svoji rodinu, která se také aktivně podílela na hladkém průběhu závodu. Díky moc, Zdeněk Hoša Jelen HK Uherské Hradiště.

Chřibský Hnědák 2011

2011-08-18T08:53:00.027+02:00

Chřibský Hnědák 2011 aneb Mistrovství světa v chřibolezení neboli závod dvojic v jízdě na kolech a lezení po Chřibech je tu zase! Letos nás čeká 6. ročník, snad vyjde počasí, které opět zlobí a proto jsme termín stanovili na sobotu 3.9.2011 a místo konání se vrátilo do hospody Pod Skalou Břestek. Pravidla kromě posunu času zůstávají stejná jako v roce 2009, kdy byl nastaven Hnědácký rekord v počtu nalezených bodů 533 a přelezených 93 cest!

Pravidla:
• závodu se mohou zúčastnit libovolné dvojice lezců či lezkyň
• každá dvojice musí v době od 8:00 do 19:00 hodin navštívit v libovolném pořadí pět skalních oblastí Chřibů (Břestecká skála, Barborka, Osvětimanské skály, Kozel, Budačina) a dosáhnout co nejvyššího počtu nalezených cest - bodů (pro bodování cest je rozhodující obtížnost cest uvedená v novém průvodci Moravské skály)
• na každé skále musí lézt oba lezci (každý alespoň jednu cestu), oba z dvojice mohou lézt stejnou cestu, ale není možné započítávat stejnou cestu jednomu lezci vícekrát; je možné lézt pouze cesty, ve kterých je osazeno alespoň jedno fixní jištění (je však možné lézt cesty bez fixního jištění, ve kterých charakter cesty umožňuje použít jištění ze sousedních cest); v každé cestě musí závodníci použít všechna osazená fixní jištění; je zakázán styl free solo!
• body budou udělovány podle tohoto klíče:
cesta obtížnosti s celým číslem (např. 5) znamená 5 bodů
cesta s celým číslem a znaménkem + (např. 5+) znamená 5,2 bodů
cesta s celým číslem a znaménkem - (např. 6-) znamená 5,8 bodů
cesta se zlomkem např. 6+/7- znamená 6,5 bodů
v případě, že je obtížnost cesty jiný zlomek (např. 7/7+, 9-/9), bude cesta ohodnocena podle vyššího čísla, tedy 7/7+ jako 7+, 9-/9 jako 9 apod.
• za každou minutu nad limit (tj. po 19:00) bude dvojici odečten jeden bod
• v závodu zvítězí dvojice, která získá nejvíce bodů
• prezence závodu: od 7:00 - 8:00 hospoda Pod Skalou Břestek
• start závodu: v 8:00 hospoda Pod Skalou Břestek
• konec závodního limitu: v 19:00 hospoda Pod Skalou na Břestku
• úplné ukončení závodu, kdy se již nebudou počítat dosažené body a závodníci budou automaticky zařazeni bez ohledu na získané body na konec výsledkové listiny je 20:00

Další údaje:
• protože máme problém sehnat dostatečný počet rozhodčích, je možné, že se závod uskuteční bez nich a závodnící si sami budou poctivě zapisovat dosažené body (zároveň tímto prosím zájemce o funkce rozhodčích, aby se přihlásili na registrační e-mail nebo tel., díky)
• povinná výstroj závodníků: jízdní kolo, přilba, lano, sedák, lezečky, expresky, HMS + něco na jištění, mobilní telefon, lékárnička
• registrace: prosíme všechny závodníky, aby se nejpozději do konce srpna přihlásili na e-mailu chribsky.hnedak@centrum.cz nebo na tel: 731 877 855
• ubytování: je možné přijet už v pátek večer, ale vzhledem k tomu, že hospoda Pod Skalou v současné podobě končí (budou rekonstruovat) a v pátek 2.9.2011 mají zakončovací večírek, doporučujeme přijet až v sobotu ráno. Přespat ze soboty na neděli je možné ve vlastních stanech apod. v areálu hospody
• startovné: 150,- Kč na osobu, každý závodník dostane večer pivo a guláš
• příjezd na start: od Brna na Uherské Hradiště, odbočit do Buchlovic a pokračovat na Břestek až na konec obce k parkovišti hospody Pod Skalou. Od Uherského Hradiště je možné jet přes Zlechov a Tupesy dále na Břestek, pozor cesta z Velehradu do Tupes je úplně uzavřena (oprava mostu)!

Přijeďte zabojovat, těšíme se na Vás, pořadatelský tým HK Uherské Hradiště.

ITALY - Arco - IFSC Climbing World Championship

2011-07-21T00:23:00.016+02:00

Po jednodenním "odpočinku" v ČR tráveném upravováním fotek z Francie odjíždím se Salticem do německého Friedrichshafenu na veletrh OutDoor 2011. Z tama jsme chtěli do švýcarské lezecké oblasti Voralpsee, ale špatná předpověď počasí nás odradila a tak jsme zvolili varintu b. - Arco, kde se koná IFSC Climbing World Championship 2011. Přes den sledujeme závody a fandíme českým reprezentantům ( Kája a Ondra Nevělíkovi, Peťa Růžičková, Martin Stráník, Adam Ondra ... ) navečer lezeme v Massone :) Po 14 dnech dovolené mám nejeto přes 5500km :)

Radmil, Birk

FOTKY FOTKY FOTKY FOTKY

Francie - Ceuse a Orpierre 2011

2011-07-11T19:00:00.008+02:00

Konec školního roku, začátek prázdnin a dovolené ... první kroky co nejrychleji směřují do Francie - opět Ceuse a Orpierre. Mé parťáky jsem na ten "legendární" kopec Ceuse dostal jen jednou a nakonec usoudil, že se nám kua na dovolence nechce pořád šlapat. Takže po jednodenním rozlezení odjíždíme odtahovou službou do servisu a z tama už vlastní super rychlou, ale né příliš spolehlivou károu, do Orpierre. Zde se dá lézt až v odpoledních hodinách, kdy přestane svítit na krásné 30/35m převislé stěny. Dopoledne trávíme koupáním, žraním, slacklinem, relaxem ... odpoledne jak jinak než super lezením. Podařili se dolézt resty z minula, takže i po sportovní stránce velmi vydařené :) Fotím, protože neumím kreslit ani psát ... snad fotky řeknou víc :)

Radmil, Peťa, Filip, Luigi, Káně West
FOTKY FOTKY FOTKY FOTKY

Konec cvičných skal na Jihovýchodě Moravy

2011-07-11T18:46:00.022+02:00

Z leva doprava: Kamínek, Svišť, Bokula. Fotí Dědek

Kamínek na Pálavě.

EHS*

Jednoho krásného sobotního odpoledne-bylo tomu v době, kdy se svět rozdělovat na ty, co poslouchají Abbu a na ty, co poslouchají Kiss-se pionýrský výlet po zákoutích Pálavy zvrhl v neřízenou anarchii. Je možné, že zrovna den před tím v kině dávali Vinetoua a děcka se jali napodobovat indiánskou hbitost na skaliskách, která k tomu přímo vybízela. Pionýrský vedoucí a instruktor „Kamínek“ s „Bokulou zpočátku lehce z neovladatelné situace krapet znervózněli, ale po chvíli zaujali konstruktivnější přístup-k děckám se přidali taky.

Tak nějak probíhala jedna z prvních výprav odnože Hodonínského pionýrského oddílu Meteor. Tu založil Kamínek-Jiří Šlitr, když jej patrně přestaly bavit všecky ty dobové soutěže ala partizánský samopal a dychtil po takovém dobrodružství, které mu v té době docela slavný Meteor nemohl nabídnout. Původně uvažoval pod vlivem četby o raftech (Štěrba), že se vrhne do živlu vodního, ale nouze o řádné veletoky a nedostupnost moře jej přivedla k plánu „B“- Horolezectví. Uspořádal nábor skrze který se vykrystalizovala partička těchto týpků:

Kamínek (Jiří Šlitr)

Bokula ( Miroslav Ondra-otec dnešního světrového lezce Adama)

Dědek ( Marek Vybíral)

Svišť (Tomáš Pilka)

Těchto amatérských lezochtivců se naštěstí v jejich počátcích ujal profesor Bílek, který byl Vedoucím Horolezeckého oddílu Lokomotiva Břeclav.

Bokula se učí slaňovat

Bokula se učí otvírat Májku

Pod jeho vedením absolvovali klasickou horoškolu a své první cesty do Tater. Díky panu Bílkovi už nebyli výpravy na domovskou Pálavu tak zmatené. Ve stěně Martinky začali kluci objevovat a posléze i přelézat první vážné výzvy té doby: Mauglího pilíř a Mauglího lávku-samozřejmě technicky, jak se patří. Sem tam potkali na Pálavě i samotného autora těchto kultovek, což byl vždy svátek

Svišť

Z Kamínkova deníku

Vývoj naší bandičky mladých horolezců byl tedy nasměrován do klasických kolejích a ničím se nevymykal od začátků jiných nováčků té doby v Čssr. Tedy vrchol jejich úsilí byl tak nějak samohybem lezecké české společnosti tlačen do Tater. Kluci byli hodně ctižádostiví a tak se i ve svém útlém věku načerno, bez uvědomění dospělých , pouštěli docela do odvážných výstupů. Bokula co by patnáctiletý jištěn dvanáctiletým Svištěm si směle vychutnali Weberovku (letní výstup) a o rok později slavnou a těžkou superdirettisimu stylem VI A3.

Jenže pak se stalo něco, ty naše rošťáky svedlo na zcela neznámou výhybku . Co?

John Bachar navštívil Německo kde prvovýstupem Chasin´the Trane ( 9 )ukázal Evropanům o čem vlastně to sportovní lezení je. .(1981) Tento tvůrčí Impuls nerozhýbal relativně klidné vody jen v Evropě západní, ale i v té východní.

Kamínkův Otec nějak záhadně přišel k západoněmeckému časopisu, v němž Bachar popisuje svůj revoluční atletický přístup k lezení.

Náhle bylo všecko jinak. Bachar-byl pro kluky víc než Sandokan z tehdejšího dobového kultovního seriálu. Ideál blonďáka v adidaskách s mágo pytlíkem za prdelí zvítězil nad obrazem klasického fousatého horolezce v pumpkách a dokonce i nad ideálem zarostlého a šlachovitého tygrobijce Sandokana. Zatím co vrstevníci naší partičky zmateně pobíhali po lukách s dřevěným mečem , bandička kolem Kamínka statečně shybovala v lesíku za Hodonínem a chodila po napnutém laně-tak jak vyžadoval sám guru Bachar. Klukovská hra se stala vášní na celý život.

Jaksi setrvačně a snad i pod tlakem tehdejšího těžiště lezení ( Kdo nelezl v horách, jako by ani nebyl lezec) se přirozeně snažily své nemalé úsilí prosadit i v Tatrách. Znaky v průvodcích A1 až A4 pochopitelně už nedávaly žádný smysl. Lézt po žebřících? Pche! To je pro páprdy!!

Pochylého platně v jižní stěně Kežmaráku . Přelézt tuto cestu volně, byla výzva hodna odvážným a ambiciózním. A to naši hrdinové rozhodně byli. Jenže idea volného lezení nepropukla jen v západní Evropě a v Hodoníně, ale i v Bratislavě. A také družstvo Bratislavských inovátorů se v naprosto stejný den jako kluci s Hodonína rozhodlo prostoupit Pochylého Platně volně-akorát o nějakou hodinku dřív. Bokula se Svištěm a s Dědkem tedy mohli jen pasivně sledovat beznadějné pokusy Nemocného. Po několika hodinách nijak nenasvědčovalo tomu, že by je Bratislavané pustili před sebe a po té, co se spustila bouřka byla možnost prvního volného průstupu PP zažehnána zcela. Z mohutného koutu, který protíná celou stěnu se stal velký vodopád. Po té, co z něj naše družstvo pracně zachraňovalo topící se Maďary vyvstávala důrazněji a důrazněji otázka:

Jsou hory pro rozvoj volného lezení opravdu tou nejlepší lokalitou? (pochopitelně tato otázka byla vyslovena poněkud expresivnějšími výrazy ).

Několik podobně zmařených víkendů v horách v důsledku nestálého počasí a růst vlny volného lezení soustředil naši skupinu natrvalo do skal, ve kterých je prostředí k posunování možností volného lezení příhodnější…

Bokula v Peteho cestě na Kozlovi

Jelikož v Hodoníně těch skal moc není, rozhodli se kompenzovat tento deficit usilovným tréninkem – po vzoru svého idola začli shybovat jak o život. Svišť tedy zrovna tréninkový typ nebyl, ale Kamínek tam naflákal 42 kusů! S tréninkem samotného lezení to bylo krapet horší. Umělé lezecké stěny-to v té době bylo hotové sci-fi. Mostní pilíř u Moravy dokonale kluky připravil aspoň do těch kolmic.

Jednu z prvních větších ryze skalkařských výzev našli na Kozlovi. Dirretissima volně (dnes 8-)-to by Bachar čuměl! Měli ji vylezenou už klasicky-pěkně po žebříčcích. I s nima to bylo pěkně těžké (VA1), ale bude to možné vůbec bez nich?

Svšť bojuje o přelez Diretissimi na Kozlovi

Spára dlouho ne a ne pustit. Vytvořili tedy svůj vlastní variant, který v průvodci dnes ani neexistuje-„Sky scaper“. Po přelezení úvodního bouldříku, jenž vede přímo ke spáře odbočili doleva do Marjánky a pod převisy se opět vrátili do linie Direttissimy. Taková poctívá 6+. Užasné! Strop jak Kráva! Strop měli tedy pěkně naběhaný a už jim v něm tolik nenatíkalo. Bylo už jen otázkou času, kdy vyřeší hlavní problém diretky-spáru. A ten čas vskutku přišel (1983).

Generace volného lezení osmdesátých let byla informačně značně podvyživena. . Článků o tomto novém odvětví horolezectví v československých sportovních časopisech, které se dali koupit na stáncích , bylo opravdu málo. Na prstech jedné ruky by se dali spočítat.(hotejl nebyl zrovna snadno dostupný). Internet neexistoval. Televize? Pche! Není divu, že i dvoustránka ve stadionu**, s názvem „Everest ve výšce 0“ byla pro mnohé lezce silným impulzem, byť v tomto sportovním periodiku fungoval tento článek spíše jako exotické zpestření pro širokou čtenářskou veřejnost konzumující hlavně fotbal a atletiku..Snad každý lezec měl někde na stěně svého bytu vylepenou vskutku povedenou fotografii Manola Zanoli, kterak v pruhovaných elasťácích rozpírá stupy dolomitu. Znali ji všichni lezci zpaměti a pro mnohé mladé začínající a do skupiny lezců nezačleněné to byla fotka i technického rázu ,z níž se snažili vypozorovat, jak vlastně vypadá takový sedák a jak si jej podle této fotografie ušít. Díky Stadione za tento článek! Měl jsem ho přečtený snad 100x.

V tomto článku bylo zmíněno i jméno Johna Gilla a s ním i disciplína bouldering. Zajímavá disciplína! Psali, že prej ten chlapík z USA chytnul roh budovy jako do kleští a takto ji silně svírajíc vylezl až nahoru!! Každeho lezce musela tato gymnastika na šutrech nadchnout. Ta svoboda! Žádné lano! Jen ty a skála.

A tak kluci ve snaze okusit tuto novou hru uspořádali nějaké výpravy do Chřib, aby tak mohli objevit dnes již známou bouldristickou oblast nad Koryčanama-Hřeben.

Kamínek bouldruje na Koryčanském hřebeni

Právě zde Svišť získal svou pověstnou sílu v oblinách, kterou později zužitkoval ve svém projektu-„Čarodějův učeň“ (Ve své době nejtěžší cesta v čr.)

Svišť nudící se

Léta běžela a kluci byli nuceni přemýšlet i o svých existenčních záležitostech. Kamínek odjel studovat do Bratislavy a Bokula se Svištěm našli uplatnění v Brně .Bokulovi (tedy jeho ženě Evě) se narodila dcera Kristýna a tak nějak své priority posunul někam jinam . Dědek se vrhl do podnikání (divoká to doba ranného kapitalismu-přesto si tu a tam našel čas k tomu, aby uspořádal se Svištěm výlet do Verdonu-tehdejší lezecké top oblasti světa)a Svišť, Svišť dál pokračoval v tom, co se v této partě naučil. Jeho výstupy platili dlouhou dobu za nejtěžší v československu. Ale to už je jiný příběh.

**Stadion. Sportovní týdeník , věnovaný všem možným sportům. Žádná speciální vyhraněnost, ale články o forbalu a atletice přesto převládali. Rovněž i v Pionýrské stezce –týdeníku pro mládež-se tu a tam objevil článek o horolezectví. Častým dopisovatelem byl Mira Šmíd.

*EHS

Kluci svou partičku nazývali písmeny EHS. Pravicově zaměřenější Svišť mě tuto zkratku vysvětlil takto:

Extrémní Horolezecká Skupina. Prej v tom byl namontovaný dvojsmysl, který se vysmíval RVHP (rada vzájemné hospodářské pomoci-ekonomický blok východní socialistické Evropy). EHS prej byla zkratka konkurenčního kapitalistického Evropského Hospodářského Společenství. Takže skrytý odboj proti systému v kterém žily?

Kamínek mě toto osvětlil jinak. Inspiroval se prý zkratkou pro tehdejší knižní edici-Edice Humoru a Satyry.

Bouldrovka Jarošov Květen 2011

2011-05-04T07:41:00.002+02:00

Včera jsem předal dalšímu nováčkovi poslední - třicátý klíček od oddílové bouldrovky v Jarošově a zároveň tímto vyhlašuji STOP nabírání nových členů oddílu pro účel lezení na bouldrovce. Přes zvětšený prostor i postavení nového profilu je současný počet lezců neúnosný a počet klíčů 30 zůstane konečný, možností zůstává případné vrácení klíče od současného držitele v případě jeho nezájmu (stěnovné rád vrátím), ale je na každém jak se rozhodne, všichni držitelé klíčů byli informováni. Zároveň a pořád dokola prosím o zachovávání klidu a hlavně pořádku v prostorech oddílové bouldrovky, jsme pouze hosty ve škole a podle toho se musíme chovat! Čistěte chyty, poctivě uklízejte, zapisujte se do deníku. Děkuji Zdeněk Hoša - Jelen, správce, tel: 731877855

Velikonoce Arco 2011

2011-04-27T21:00:00.023+02:00

Ve středu jsme se vydali do Arca a jak bývá mým zvykem přibalit na výjezd minimálně jednoho člena z rodiny Nevělíků, nebylo tomu jinak :) Tentokrát mohla jen Kája, Ondra se poctivě připravuje na svěťák v boulderingu !!! Ve čtvrtek odpoledne se už rozlézáme v Massone a krokujeme La Cucinu 8a. Kája ji dala druhý den a já až v den restu, kdy se dolézají resty :) Dál se věnujeme 35m 7b/7c cestám :) Ve volných chvílích chodíme po nákupech, sedíme na kafíčku, koupeme se, vaříme italské dobroty, fotíme, sledujeme borce v opravdových cestách - Undergrond 9a, Pietra Murata 8b+ ... :) Čtvrtý den přejíždíme do nedaleké oblasti Ceredo, kde jen lezeme na metry krásné 30m cesty a jeden 13m strop po umělých chytech :) Z pěti dnů jsme pět dnů lezli = super výjezd! Děkuji všem :)

Více fotek ZDE

Císařský řez

2011-04-17T22:16:00.006+02:00

Nová "cesta" na Osvětimanských skalách.
Slovo "cesta" dávám do uvozovek proto, že se jedná spíše o kombinaci dvou už existujících cest a to Osvětimanského blues se Znovuzrozením. Tyto dvě cesty od Libora Bordovského jsou fascinující svou převyslostí.
Linie težšího Znovuzrození (8+/9-) je opticky velice přitažlivá, avšak samotný přelez není zrovna žádný med. Lezec je nucen se jaxi poskládat do velké díry a z ní se "znovuzrodit" v porodních bolestech z rozedrané kůže nahoru do již lehčího zářezu. Akt tohoto skalního znovuzrození mě tedy nebyl nikdy moc příjemný.
Osvětimanské blues je docela vypečená 7+, která začíná pádlováním v převisu a končí technickou rajbaplotýnkou.
Tyto dvě cesty jsem zkombinoval následujícím způsobem:
Začnu Osvětimanským blues a po té, co dolezu do madla, které ukončuje "střechu", odbočím do prava k převislé spáře ve Znovuzrození. V této odbočce si užijete nových asi 4-5 kroků, které nejsou nijak extrémně těžké. Žádný složitý bouldering-jen bohapusté rudlování převisem . Obliny na konci spáry ve znovuzrození dokáží krapet potahat. Ty budou patrně klíčovým flekem této "pseudo cesty". Obtížnost? No dal bych to tak za 8. Cesta je na Chřiby netypicky atletická-žádných ladiček si v nich neužijete. Ideální tréninková cesta pro střední lezeckou kategorii. Jištění jsem využil stávající. Mezi prvním a druhým hrozí zemovka, ale není to nijak vysoko-normální boulderingová výška, kterou lze zabespečit i bouldermatkou. Uvažuju o tom, že by se tam možná nějaký hák hodil, aby to lezčíky nesvádělo k rybaření. V tomto místě by mohlo rybaření skálu opravdu už poškozovat(hrana).

Pro lepší představu vám sem sázím i pár fotek, byť jsou hrozné kvality-nějak jsem si špatně nastavil foťák, bo co. Ale pro orientaci to snad stačí.

Víkendový SÚĽOV

2011-04-04T13:10:00.010+02:00

Pěkné jarní počasí nás nalákalo na Súľov, rádi jsme podlehli...

Extrém total brutal hárdkór překližka bouldering sejšn in Jarošow 2011

2011-03-28T08:51:00.010+02:00

Na vědomí se dává, že v pátek 1.4.2011 v 18:00 budou v Jarošově první prověřovací boulderingové závody......

PROGRAM:

1) Sraz v tělocvičně v 18:00

2) Start v 18:20

3) Vyhlášení vítězů + předání HODNOTNÝCH cen!

4) Afterparty v blízké pivovarnické knajpě, nebo jinde

PRAVIDLA:

1) Účastnit se můžou pouze příznivci a členi oddílu HKUH.

2) Každý závodník musí být v originálním a netradičním ohozu!

3) Boduje se nejen výkon, ale z velké části i estetický dojem a promile v krvi účastníků!

4) Další pravidla budou domyšleny během závodů : )

Na všechny nadšené závodníky se těší pořadatelé Bláža & Blaťas

Komínky - Mischellin traverz 8A+

2011-03-21T13:59:00.011+01:00

Na základě velkého mediálního úspěchu (podle počtu komentářů), který má Kolouchův článek o bouldrování na Pečínkově skále jsem se rozhodl pro některé stále nechápající bouldristy uveřejnit a především odtajnit další skvělou oblast Chřibů - Komínské skály. Přístup najdete ve starém i novém průvodci Moravské skály, já představím jen jeden bouldr z mnoha s názvem Mischellin traverz. Popis: leze se zleva doprava, je to skoro přírodní bouldr obtížnosti 8A+ bouldrové klasifikace a má několik přelezů (známých dva). Pozn. není vhodný pro kardiaky. Jelen

PS: průvodce bouldrů po Chřibech není ! :-)

Podzimní Vtáčník 25.10.2010

2011-03-11T10:42:00.012+01:00

Koncem října minulého roku jsme si v klídečku a relaxačně vyjeli na Slovensko, lehce si šáhnout na sluncem, příjemně vyhřátý andhezit. Byl to takový pohodový výlet za krásného podzimního počasí, kdy nikdo nikam nespěchal a za ničím se nehonil.
Každý si jen chtěl vychutnat nádherný, sluncem zalitý podzimní den na skále bez lidí.
Jelo se ve složení : Durňa, Přema, Ivoš, Tereza a Já. Přemek se ochotně ujal role neohroženého lektora a zasvěcoval Terezu s Ivošákem a my s Durňíčkem jsme si vylezli nějaké ty lehčí, ale velmi pěkné vícedélkovky. Všichni jsme byli tím nádherným podzimem nabití energií jako duracelky a šlo nám to jako po másle.
Taky jsme pak klasicky pořídili pár fotéček a spokojení a unavení pak jeli zase směrem k Hradišti.
Tomáš

Den „D“ na Pečínce, aneb můj milý deníčku...

2011-03-11T09:49:00.010+01:00

Přestože nejsem členem HKUH, rád bych se s Vámi chtěl podělit o své zážitky z jednoho pro mě velmi vydařeného dne - středy 9.3.2011, strávené v přírodě, na skalách, respektive na bouldrech ve Chřibech. Původní plán vyrazit na Lukov zkolaboval na spolulezci a volba byla celkem jasná, letos již po 5té na na Pečínkovu skálu v Koryčanském polesí, TOP bouldrová oblast ve Chřibech, mám zde rozlezené projekty a hlavně je poměrně dobrá dostupnost autobusem z Hodonína. V Kyjově při čekání na bus do Koryčan ukazuje teploměr na budově Čsad 3°C, dnes asi bude „good friction“ Během čekání kdy si rozhýbávám ještě třísla o jeden z místních sloupků uvidím znamení (viz. obr.), že dnes to bude asi skvělý den!

Z Koryčan jede už jen „pěškobus“ na Pečínku, naštěstí kousek nad nimi se mě podaří chytit stop (díky!), borec jel se synem lyžovat když je tak pěkné počasí a taky prý zastavil ze soucitu, v zimě tady prý zapadl s autem a šlapal v teniskách, sněhem až do Koryčan. Paráda, aspoň ušetřím nějakou sílu v nohách říkám si a taky, že toho musím kurňa využít! Po příchodu na Pečínku zděšení, fouká celkem silný vítr a teplota je kolem 1-2 °C, no nic moc! Jdu se rozlézt na sluníčko, traverzík z Neděle s názvem Srdíčko, které tam někdo nakreslil na skálu.

Přesun do „roklinky“ zde na zahřátí bouldr Nohama to je 7A+(7B?) a pak začala technická příprava na přelez bouldru Michaela Drtinová 7C, očištění chytů, zaplácat tekutým Mg do krve odřenou dlaň z Nedělních pokusů a hlavně zalepit (preventivně) kompletně celé bříško levého ukazováčku kvůli rozříznutí na jednom z velmi malých ostrých chytů.

Fotka z dřívějších pokusů v Michaele Drtinové (asi před dvěma roky), zachyceno Radmilem Schneiderem /http://radmilschneider.dphoto.com/

Fotka ze Sobotních pokusů v bouldru Michaela Drtinová od Ondry Nevělíka /xnev.tumblr.com/

1. pokus parádní, ale slabá výška při pokusu o přesah do topového chytu, stejně tak 2hý pokus, pak pauza, rychle do péřovky, dát si doušek teplého čaje s medem, půlku corny banánové tyčinky a projít se, protože byla vážně kosa. Za 15 min. další série pokusů, 3tím se mi nepodařilo nachytat dobře mikrolištu, tak radši skáču dolů na svou novou, 8mm tlustou bouldermatku (speciálně určenou k dopravě na skály autobusem).

Pak mě to docvaklo, vzpoměl jsem si na Radmilovu hlášku ze Soboty: „Proč si nestoupneš tou pravou nohou výš?!" Tak jsem ho na dálku poslechl, ve 4tém pokusu jsem si stoupl o ten stup výš (kdo zná, ví) a bylo to tam! :o) Díky Ráďo! Statický přesah do TOPu a komínovým způsobem slézt opatrně dolů, je to přece jen celkem výška, radost veliká, konečně se mi to podařilo asi po 3-4 letech nepravidelného pokusování vylézt, paráda, naštěstí to padlo dnes rychle, protože mé bříška nevypadaly už moc jedle. Jakmile padla bývalá první moderátorka pořadu ČT 1 Události, komentáře (odtud ten název) Michaela Drtinová, tak jsem si říkal, že by bylo skvělé vylézt si dnes i bouldr, který má název Veronika Sedláčková, druhá moderátorka a kolegyně Drtinové, obtížnost 7B, což se mě taky na 2hý pokus podařilo, takže super! Přesun na 7mičkovou (název odpovídá původním 7mi základním bouldrům, které se zde nacházejí, autor Svišť), vytahuji teploměr a zjišťuju, jestli to vůbec půjde. Dále podmínky zkouším tak, že na 2hý pokus vylezu (pro radost a trénink oblin, vylezl jsem ho už dříve) bouldr Galadriel 7C a říkám si, že tření asi bude dobré, teploměr ukazuje 3°C (oteplilo se! :o) a pofukuje. Následuje nácvik dlouholetého projektu (asi 5let?), který jsme kdysi vymysleli se Svištěm, ale už tehdy jsem si říkal, že to bude asi unreal, název NÁVRAT KRÁLE, obtížnost 8A. Zkouším, ladím kroky, čistím chyty, držím se klasického bouldrového systému, tzn. 2 pokusy a min. 10-15min. pauza a tak to točím stále dokola, asi po 1,5hod nastal pokus s velkým P, všechno vychází, prsty, kůže drží, podařilo se mi dokonce pravidelně dýchat (přece jenom je to 13 kroků), skok v Arwen vyšel perfektně, stup nesmekl, zásek levačkou do výlezové spárky byl přesný a výlez už nepustím, je to tam! NÁVRAT KRÁLE boulder obtížnosti 8A Fb na Pečínce ve Chřibech, mazec! Pár fotek z nácviku Galadriel + Návratu Krále (fotky od Radmila Schneidera, Ondry Nevělíka a bráchy).

Stručný popis bouldru Návrat Krále: spojení bouldru Galadriel 7C Fb a bouldru Arwen 7B, 13 super kroků, skoků po oblinách, absolutně bez možnosti sebemenšího odpočinku nebo Mg, kdo se bude chtít dozvědět víc, může mě kontaktovat na emailu: jelencek@seznam.cz Pak následoval příjezd bráchy Jelena s Ondřejem a Luckym za což mu patří velké díky! Lehká procházka, přejezd na Stupavu do restaurace Akvárko naproti lyžařského vleku, zasloužená odměna, těstoviny s máslem, cukrem a hlavně makem! :o) Cesta domů vlakem bez zpoždění, sprcha, kuřecí po(b)lívka a jedno orosené studené lahvové nealko, to byl ve zkratce, můj den D strávený v přírodě, v krásném počasí. KOLOUCH

Jarní klobáskování

2011-03-10T09:11:00.007+01:00

Výroční schůze našeho oddílu, kde mě byla málem odebrána zlatá plaketa za výstup roku, byla velice inspirující. Po té, co se ukázalo, že se všecky ty klobásky opravdu nesežerou, vymyslel Jara geniální plán, jak se jich elegantně zbavit. Rozdal je jako součást bohatých cen za letošní lezecké počiny.. Odjížděl jsem tedy do Hodonína s klobáskovým věncem kolem krku a v hlavě mě ještě doznívala velká kritika mého průstupu Devizáka s vyjimatelným jištěním. Klukům se nelíbilo, že tyč, kterou jsem dal do kapsy, byla ocelová. Dyk jsem to omotal flastrem! Rozhozen touto situací jsem se tu a tam uklidňoval kousnutím do lahodného klobásku a v tom to přišlo..
Z čista jasna jak blesk z modrého nebe.

Vylezu toho devizáka eště jednou a jistit to budu jen klobáskou! To pak nikdo nebude frflat a mě se konečně dostane zaslouženého uznání a respektu...

Po té co jsem vystřízlivěl, jsem svůj plán lehce poupravil-jištěn klobáskou vylezu Rohovku. To musí stačit k tomu, abych svou zlatou plaketu obhájil.

Jakmile se tedy trochu vyjařilo, šel jsem na to. Jara mě byl ochoten v tomto činu podpořit a Tom Blažek mě přislíbil zvěčnění skrze kameru. V Hodoninském uzenářství mě pan řezník do Rohovky doporučil maďarský klobásek, ovšem ne moc přeuzený. Vzhledem k ochraně přírody do pískovce je do pískovce určitě vhodnější nějaký měkčí materiál. Ovšem prej kdybych chtěl do yosemit, má v zadu v boxu i nějakou zvěřinu-ideální tuhé maso do tuhých žulových spár...

Na Kozlovi jsem potkal kámoše z Brna-Michala Halvu. Dostal jsem od něj varování, že v Čechách proti klobáskování na skalách horlivě brojí a podporujou jištění čistě vegetariánské. Prej si mám dát v Ádru s klobáskama bacha a vzít si sebou radějc sadu mrkviček..

Naštěstí Chřiby nejsou Ádr, že..

Samotný výstup proběhl bez komplikací, ač se to do článku o horolezení moc nehodí. Ale co už-tak se to prostě stalo.

Po realizaci mého plánu se fantazie zůčastněných roztočila na plné obrátky a už se kuly další výzvy v tomto novém pojetí horolezectví.
Cesta k slnku v Tatrách vylezena jen za pomocí uzenin-to by byla bomba! Výhodou tohoto jistícího mechanizmu je, že se s tím nemusíte tahat dolů-své jištění po výstupu jednoduše sežerete...
Je dobré, aby druholezec vybíral jištění a případnou mastnotu chlebem.

Tatranská lezba

2011-03-08T13:28:00.011+01:00

Tatry - červenec 2010 - Lomnický štít (2632 m n.m.) – Hokejka VI (A0)

Díky tomu, že Yarrica s Honzou měli v plánu otrubovat Kubovo Patagónské léto, tak se nám s Viktorem naskytla příležitost se s nimi svézt a konečně se taky podívat do pořádných hor.Bylo nám doporučeno, abychom si vylezli známou Hokejku, protože se nachází hned vedle Patagónského léta a tím pádem prej budeme mít všichni čtyři společný nástup a nebudeme tak muset s Viktorem nikde zbytečně bloudit a zmatkařit.No a tak jsme se po příjezdu vyštrachali pod Lomničák ke Skalnaté chatě, dali nějaké to pivíčko s místníma, kteří se nás snažili děsit historkama a pak už jsme každý z nás chvilku pospali s drzou liškou společně a nechtěně ve spacáku.

Ráno s prvním zakokrháním vyrazili v plné polní pod nástup, jenž jsme díky Yarricovi pohodlně našli asi za dvě hodiny v Teryho kuloáru, kam jsme se museli spustit docela lehučkou ferratou z Lomnického sedla.Pod nástupem, do našich cest, jsme se rozdělili a domluvili, že se potkáme nahoře u piva.No a po asi čtyřech hodinách luxusního, horského, exponovaného lezení s frendama, kdy Viktor tahal převážně na prvním, jsme se zase všichni potkali na vrcholu Lomnického štítu, kde jsme si dali to domluvené, vítězné a zasloužené pivko, pokochali se, zodpověděli pár otázek čumícím turistům a společně pak zase slanili k věcem zanechaným pod nástupem v Teryho kuloáru. Dole pod stěnou jsme si potřásli napuchlýma prackama a cestou zpět ke Skalnaté dolině si povídali o všem zajímavém, co nás při výstupu potkalo.

Tož tak nějak to ve stručnosti asi mohlo tehdá byt : D

Tatranský hnusák? Ne!

2011-02-13T11:11:00.008+01:00

Minulý víkend byly podmínky na mixy velice zlé. Na únor až nezvykle teplo. Z travopádů chcala voda. Jako nouzový plán jsme si s Michalem zvolili relativně krátkou a lehčí cestu v Malé žluté stěně od Vestenického.

(Zdroj www.tatry.nfo.sk)

Během úvodních záseků do rozbředlých travek,kdy voda valila přímo do rukávů, jsem si říkal, že ve vinohradě u kámoše bych si to s těma krumpáčkama užil líp a eště bych byl užitečný. Balancovali jsme s Michalem na pokraji totálního znechucení, ale vzdát jsme se nechtěli, páč další letošní pytel v Tatrách bychom už trávili velice těžko a určitě by se to bez následků na našem duševním zdraví neobešlo. Stěna se nám po dvou délkách za naši trpělivost odměnila krásným koutkem s velice zajímavým lezením v ukloněné plotně. Připadlo nám to obtížnější, než bylo psáno, ale to bylo asi těma nemožnýma podmínkama.

Cesta má původně zakresleno osm délek. My jsme to celé luply na délky čtyři.

Za dobrých podmínek i ty úvodní travky určitě nabídnou pěkné lezení. Rozhodně zajímavá cesta.

Linie vás vyplivne do žlabu, kterým to můžete vydupat nahoru do sedýlka (choďák), které rozděluje stěnu malé žlutky od Stredohrotu a pak sestoupit klasickou sestupovkou. My jsme to prubli přímo dolů. Pozor! Gajbl se v závěru otáčí náhle doleva a končí velkým prahem - Cyklistickým ledem (pětkový ledík)! Naštěstí tento led je velice populární a tak o slaňáky v něm nební nouze.

Když cestu srovnám např. se Silvestrovským blues na Slav. zubech (je to cesta z té stejné kategorie), hodnotil bych ji jako obtížnější, byť Blues je čísilkově značeno výše. Proto ze svého subjektivního hlediska tomu dávám V bodů (uiaa). Michalovi to přišlo obtížnější, než letos dost lezená cesta "havraní vlasy". Ale jak jsem už podotknul - naše hodnocení mohlo být značně zkresleno nepříznivými podmínkami.

Neměli jsme tedy štěstí na ideální podmínky, ale toto negativum nám bylo kompenzováno krásným atmosférickým divadlem. To můžete zhlédnout v krátkém videíčku:-)

Fotečka

2011-02-13T10:28:00.005+01:00

Jo jo. To tenkrát holky lezly devizák eště v sukni...

Pytel ve Slavkováku

2011-02-11T08:46:00.016+01:00

Puškáš ala Piskač

Mé poslední návštěvy zimních Tater byly většinou ve znamení krátkých, ale zato výživných kvaků. Pár hodin strachu a jelo se dom. Tak nějak mě to už začlo lézt krkem a já zatoužil po nějaké dlouhé klasice, nejlépe s romantickým bivakem. Třeba takový Slavkovský pilíř. To je nádherná linka. Už mnohokrát jsem do něj hleděl z protějších stěn a v mysli se projektoval na jeho ostří. To by mohl být ten ideální cíl na správňácký horský čundr. Když se při tom někde zasekáme v kosovce, nebo zaspíme brzký nástup, pak by se i ten bivak mohl přihodit ...

Obvykle se na své výstupy připravuju až s úzkostlivou precizností. Hledám různé zdroje topa, vzájemně je porovnávám a srovnávám s fotografiemi stěny. Studuju únikové linie atd. atd. Tentokrát mě to ale přišlo jaxi zbytečné. Po čem asi vede cesta, která se jmenuje „Slavkovským pilířem“? No údolím to asi nebude, že? Pravda-stěna, která celý pilíř uvádí v sobě skýtala pár otazníků. Ale ty jsem při svém pozorování dávno vyřešil skrze svou vynikající horolezeckou intuicí. Jak? Seznámím vás se svou brilantní dedukcí podrobněji.

Cesta Slavkovským pilířem je první základní cestou v tomto útvaru Slavkovského štítu. Je tedy jaksi nepravděpodobné, že by se prvovýstupci chtěli v oněch padesátých letech zdržovat nějakým boulderingem v stěně nižné slavkovské bašty, zvlášť, když celý pilíř měří 1500 m. Základní klasické linie tedy logicky vedou nejmarkantnějšími slabinami stěny. V případě Slavkovského pilíře bylo zřejmé, že Puškáš (prvovýstupce), obešel čelní stěnu pilíře někde zleva. Jasné jak facka. Podrobnější studium nákresů jsem tedy považoval za zbytečné. Toho osudného lednového víkendu jsem se však dopustil závažné chyby. Do batohu jsem jen tak pro jistotu přibalil průvodce od Petra Piskače …

Cesta do Tater je dlouhá a ke zkrácení chvíle jsem si tedy hodlal přečíst, co o Slavkovském pilíři ten Petr Piskač píše. To jsem ale neměl dělat. Hrůza. Piskačův velice stylizovaný náčrt totálně rozbořil veškeré mé předpoklady o vedoucí linii. Náčrt napovídal, že to Puškáč suveréně napálil přímo středem nižné slavkovské Bašty. Odvážný to počin. To bych nečekal.

Z Piskačova průvodce:

N u čelní stěny pilíře, těsně vpravo od velké a známé Veverkovi rokle. Stěnou po travnatých plotnách k temeni pilíře, na výraznou lávku. Pod kolmou stěnou traverz doprava za hranu stěny. Odtud přímo nahoru do komínovitého vhloubení a jím na plošinu-temeno první kazatelny (3 hod. V, konec obtíží)…

Velice zavádějící je v tomto popisu slůvko „těsně“, zvláště po té, když text srovnáváte s nákresem. Nákres ukazuje počátek výstupové trasy přímo v nejnižším bodě pilíře-tedy relativně daleko od Veverkáče. Co tedy znamená význam „těsně“? Vztahuje se to k identifikaci pilíře, který „těsně“ přiléhá k Veverkovi rokle? No byť je to nejednoznačné, nákres k tomuto výkladu pojmu „tesně“ přímo navádí.

Co teď? Dát sbohem své intuici a horolezecké logice(která mě mimochodem párkrát napověděla dost špatně), nebo se vykašlat na to, co píše průvodce garantovaný ČHS? Při letmé vzpomínce na to, kdy mě má intuice v severní stěně Javoráků zařídila třetí velice nepohodlný bivak, jsem se rozhodl slepě věřit liteře ve stylu křesťanských fundamentalistů. Je psáno doprava, tak se hold musí doprava ...

V první a druhé délce jsme si s Michalem byli eště dost jisti svým správným postupem dle vůdce Piskače. Centrální žlábek s ledíkem-to bylo místo, které do centrální stěny pouštělo nejlépe. Následující traverz po lávce doprava-krásně to ladí s Piskačovým popisem a já se mu tedy v duchu omlouval za své pochybnosti. Ovšem lávka se náhle ztratila a já byl vyplivnut do lehce ukloněných řídkých travek.

„Michale? Myslíš, že v padesátých letech mohl Puškáš s jedním starým cepínem a v plné polní lézt M5?“

„Michale? Myslíš, že v padesátých letech existovali mikrofrendy a mikročoky?

„Michale? Používal Puškáš monohroty?“

Ukazovalo se, že mé otázky jsou debilnější a debilnější a pomalu začalo napovrch vyplouvat nemilé zjištění. Nejsme v Puškášovi.

Nechtěli jsme si připustit, že jsme Puškáše vlastně parádně zapytlili a pozvolně jsme naši akci přetransformovali v dělání prvovýstupu. Lezení bylo vskutku zajímavé a bylo by jistě škoda, aby ty odlezené metry leželi jen tak ladem. V postupu nás zastavilo až pásmo převisů. Zajistitelnost v nich nulová a hroty cepínů bylo nutno skládat do miniaturních sklopených lišt.Rajbuňk s cepíny- velice nejsisté. V tomto terénu jsem prubl tak tři metry. Za hranu převisu ke kosovce (pravděpodobně konec obtíží) mě zbývalo metrů čtyři. Obtížnost asi M7. No tu by se fakt hodil nýt. Nýtovačku jsem si však do Puškáše přirozeně nebral. Takže co dál? Slanění je jasná volba.

V teple Bílíkovy chaty jsme záviděli Kubovi a Honzovi (další členové naší výpravy) jejich výlet Birkenmajerovým pilířem. Skrze své digitály se nám chlubili, jaké krásné výhledy v něm ulovili. Snad nám nějaká podobná klasika příště neunikne

Nějakou dobu po této akci jsme s Michalem uvažovali, že tu „naši“ linii ještě doděláme. Bylo nám líto té práce a energie, které jsme do této části stěny vložili. Ale po důkladnějším studiu nákresů různých cest v nižné Slavkovské baště, které mě zaslal Boboš, jsem zjistil, že jsme křižovali a kombinovali několik letních cest od Jackoviče. Naše cesta by tedy byla pouhou zimní kombinací cest letních. Myslím, že je ještě brzo na to, aby se v Tatrách na silu otvírali kombinace ala „VoVišňovom“. Co se dá dělat. Celé to náročné lezení bylo jen náročným věšením pytle. Ale pytel je to velice kvalitní. Sami si jej můžete vyzkoušet.

PS:

Prostudoval jsem si důkladněji jiné zdroje, které se zmiňují o této linii. Zjistil jsem, že Piskač v podstatě opsal Kroutila, ale několik vět pro větší stručnost vypustil (tak se již dost nepřehledný Kroutil ještě více znepřehlednil). Zakreslení cesty mě je záhadou. I Kroutil, i Piskač a i dokonce Puškáš ve svých fotografických topech zakreslil cestu značně daleko od Veverkáče, tedy přímo do kolmé stěny Nižné slavkovské bašty. Jen situační nákresy severních srázů Slavkováku, které mě zaslal Boboš ze zbojnické chaty naznačuje snad ten správný nástup do cesty - tedy přesně tak, jak mě vedla ona má slavná horolezecká intuice (pěkně zleva).

Bouldrovka Jarošov 2011

2011-02-07T09:38:00.005+01:00

Zdravím přátele umělých chytů a přináším přehled novinek pro Jarošovskou bouldrovku v roce 2011. Hlavní novinky - převislého profilu si už určitě všiml Váš zrak i předloktí, bojujte! Zvýšili jsme stěnovné, z původních 500,- na 700,- platí pouze pro novější členy, kteří ještě nedosáhli limitu stěnovného 3000,- (podrobnosti jsem vysvětloval na výročce, případným zájemcům vysvětlím dodatečně), staří členové mají stěnovné jen 200,- a ještě v únoru se najdou dlužníci, kteří nemají zaplacené letošní stěnovné (např. Radmil, Jara, Petra Š., Dalin, Lakky, Vojta). V každém případě nadále platí, že bouldrovka je oddílová a vstup mají povolen pouze členové oddílu HKUH, kteří mají zaplacené oddílovné + stěnovné. Kdyby to někoho zajímalo, současný stav rozdaných klíčů je 25 a mám dalšího zájemce (ale zatím ne klíče). Další novinkou je, že na stěně již není není převlékárna, ale věšáků je dost, takže pánové neřeší, dámy naopak uvítají šatnu vedle záchodu kde nedoporučuji nechávat osobní věci, v tělocvičně bývají ostatní sporty a není moc vhodná. Dveře do tělocvičny zavírejte ať do ní neprášíme! Klíček od jejích dveří prosím nenechávejte v zámku, zapomínáte velmi často a i když je to divné, nejdou pak odemknout dveře z druhé strany :-). ÚKLID vzhledem k novým prostorům spočívá ve VYSÁTÍ podlahy i matrace, případně jejich následné umytí mopem (při velké nečistotě), v brzké době bude starší vysavač vyměněn za nový výkonný model, protože se vysávání osvědčilo. Staronový deník k Vašim originálním zápisům přežil přestavbu a zůstal na stěně. Při odchodu nezapomínejte nejen zhasnout (dosud i centrální zdroj elektřiny), ale i vypnout rádio, mp3 protože zásuvka je v jiném el. okruhu a nevypne se centrálně zhasnutím! Zamykání hlavních dveří a brány snad nemusím připomínat. Správce pro letošní rok zůstává stejný, oblíbený i nenáviděný, ale hlavně nekompromisní výběrčí Zdeněk Hoša Jelen, tel. 731 877 855, Kopánky 1690, Staré Město.

Sezóna 2010 - přehled přelezů

2011-01-25T21:31:00.008+01:00

Konečně jsem se dostal k tomu, abych sem hodil přehled přelezů za rok 2010. Připomínám však, že jsou to pouze nahlášené přelezy. Podle nich to vypadá, že u nás leze jen pár lidí. Mám však někdy dojem, že nejvíc naopak lezou ti, kteří tady uvedeni nejsou. Tak se příští rok neostýchejte a klidně mi nějaké ty zajímavosti pošlete. Přehled není limitován žádnými čísly, záleží na každém z vás, čeho si třeba osobně ceníte nebo co vás obzvlášť zaujalo nebo povzbudilo.

Za rok 2010 tedy jen shrnuji, že Lezcem roku se stal Kuba, který zazářil na skalách, na ledech i v horách. Skvělé sportovní výkony pak předvedl Jelen a tradičně vyrovnaný rok zaznamenal Vlk, který, mimo jiné, urval i druhé místo v závodech na rychlost v ledech (MČR, z 33 startujících). Výkonnostní posun, a dlužno říci, že zasloužený, prožil na konci roku Radmil se svým prvním 8a, který ještě přdal nějaké 7b až 7c, ale ty mi ani nenahlásil - holt osmáčkaři nějakými devítkami pohrdají:-) Osobně mám radost i z Hokejky, kterou osnul Viktor s druhem Blážou. Věřím, že tento rok se dostaneme do Tater častěji a přehled výkonů bude třeba o kousíček horštější. Ale hlavně se všichni,co máte něco pochroumaného uzdravte - raději méně přelezů, ale i méně návštěv ortopedií a traumatologií.

Kuba
Ledy:
Mordor	WI5	Rakousko, Gastein	300 m, lezeno s Pavlem Kryzem
Blue Steel	WI5	Bluebox, Erlaufboden
Hory:
Moribundus	7-	Tatry, Volia veža	120 m, prvovýstup s J. Bednaříkem a E. Verstraatenem
Skály:
Pochybná pověst	9+/10-	Kras, Sloup
Oblinárium	8+/9-	Chřiby, Kozel
Skotská	7-	Chřiby, Barborka	free solo
Tradiční lezení:
Devizový příslib	9-, E6 6b	Chřiby, Kozel	RP se zakládaním vlastního jištění bez použití borháků
Jelen
Plešatí pánové	10-	Beckov
Zákaz vstupu do Epita	10-	Kras
Umělá žena Barbara	9+/10-	Kras
Labutí píseň	9+	Kras
Ruce hybrid	9+	Kras
Ztopořená větev	9/9+	Kras
Southpark	9	Kras
Varianta Ponorných vod	9-/9	Kras
Deprese	9-	Kras
Předstartovní	9-	Kras
Flash dance	9-	Kras
Amnesty International dir.	9-	Kras
Opus Dei	9+/10-	Súlov
Archa	9-/9	Súlov
Eniky Beniky	8+/9-	Súlov
Profík	9+/10-	Jelenec
Hrana 33	9	Jelenec
Zašťatý a starý pes	9	Jelenec
Chameleon	9-	Jelenec
Moja drahá	9-/9	Šturec
Die hangenden garten der Semiramis	9+/10-	Adlitzgraben
Odins rache	9	Adlitzgraben	flash
Kreuzzug ins gluck	9-	Adlitzgraben
Ratifikace	9	Medůvka
Nikdy neříkej nikdy	9-	Medůvka
Alešova	9-	Lukov
Odysea	7B+	Velá	boulder
Žlutý rákosník	7B+	Velá	boulder
IQ	7B+	Velá	boulder
A-steroid	7B+	Velá	boulder
Eso Rimmer	7B	Velá	boulder
Ovečka	7B	Velá	boulder
Vlk
Ledy (vše OS):
Superfeucht	WI 5	Kesselwände	110m
Gamseck	WI 4+	Blue Box	110m
Wintasun	WI 4+	Blue Box	140m
Hinterer Maralmfall	WI 5	Gműnder Hűtte	240m
Mittlerer Maralmfall	WI 5	Gműnder Hűtte	200m
Supermax	WI 5	Kerschhaklhof	250m
Skály (vše PP):
Daleč stran je sodni dan	7b	Babna BII
Zloprásk	9-/9	Bajerova skála
Starej styl	9-	Henryho stěna
Vzpomínky na budoucnost	8+/9-	Henryho stěna
Pozdní sběr	8+/9-	Macocha
Velikonoční historky	8+/9-	Henryho stěna
San Diego	9-	V Buči
Rekonstrukce	9+	Indie
Gameboy	7b	Abissi
Fessura Porta….	7a/b	Abissi
Ultimo dubbio	7b	Abissi
Další cesty (OS):
Aleluja	cca 7-	Stěny u Punkevních jeskyní	Původní klasifikace 6A0, Stoupou hodnoceno jako E5, mně to přišlo přijatelnější.
Kocovina	cca 6	Kůň	Původní klasifikace 5+.
Jara (vše PP):
Laskala	9/9+	Skalka
Kvetina	9	Skalka
Weissbier	9	Henryovka
Řetěz	9-	Sloup
Fiesta	9-	Rudice
Nemožná	9-	Skalka
Svištipilka	9-	Břestek
Direkt Drive	9-	Sloup
Black point, přímá varianta	8+/9-	Sloup
Pre Elišku	8+/9-	Kamenné Vráta
Viktor:
Komu voní hrana	8+/9-	Barborka
Barborka	8+/9-	Barborka
Hokejka	6	Lomničák, Tatry, OS, sp. Tomáš Blažek
Radmil:
Čao Bejbe	8a	Osp, Mišja Peč

Durňa:
Nošovická	9-	Barborka
Tonsai	9-	Břestek
Barborka	8+/9-	Barborka
Komu voní hrana	8+/9-	Barborka

Bouldrovka Jarošov - Leden 2011

2011-01-24T07:54:00.006+01:00

Oddílová bouldrovka je po víkendu kompletně hotová (velké díky bráchovi s Máriem), mimo chytů a nového oddílového lezce přibyl i vysavač (díky Rume), kterým se vzhledem k objemné matraci bude uklízet lépe a hlavně kvalitněji než smetákem, občas trochu vynechává tak se nelekejte. Rádio kupuju dnes odpoledne, moji výzvu o výměně za nové asi někdo pochopil doslova a starého nás zbavil předčasně :-). Jelen

Rekonstrukce Jarošov - Leden 2011

2011-01-17T08:25:00.005+01:00

Po páteční oddílové výročce proběhly poslední, ale nejdůležitější stavěcí brigády na stěně - stavba nového převisu, který se nám moc povedl, dodělávky, zdící práce, vycpávání staronové obří matrace ze Štěpnic, která nahradí dvě menší původní... Stěna je hotová kromě chytů, které budeme montovat o víkendu 22 - 23.1., kdy bude v Jarošově ples a lézt se stejně nedá, trénovat půjde od pondělí 24.1.2011. Sháníme na stěnu starý vysavač (klidně i nový), molitany už nepotřebujeme, ale pokud máte směřujte je Viktorovi do Boršic. Chtěl bych všem účastníkům všech brigád velmi poděkovat, děláme to pro sebe. A nezapomeňte mě co nejdřív zaplatit stěnovné na letošní rok! Díky Jelen :-)

Poslední kapitola v zaprášené knize

2011-01-11T21:21:00.001+01:00

Už je tomu moře let, co jsem navštívil vzdálenou zemi kousek za Uherským Brodem. Ano, mám skutečně na mysli Kyrgyzstán. Chodili jsme tam po horách, klábosili s místními obyvateli, vypili množství vodky a přesto, že se mi, po těch letech, už spousta zážitků vykouřila z hlavy, pořád zůstává dobrý pocit z krásné akce. Jen jedna věc zůstala i po těch letech otevřená. V Kyrgyzstánu jsme totiž v oblasti Terskej Alatau, spadající do Centrálního Ťan Šanu, vylezli na jakýsi kopec, jehož jméno a výška pro nás zůstaly zahaleny rouškou tajemství. Fotku, kterou jsem tehdy pořídil si můžete prohlédnout zde:

Letos v létě jsem si ale dal tu práci, že jsem se pokusil, podle fotek, „náš“ kopec někde na internetu dohledat. V létě jsem ještě úplně úspěšný nebyl, dospěl jsem sice tehdy k přesvědčení, že se jednalo o Pik Molodaja Gvardija, který vypadá dosti podobně tomu našemu, ale, jak jsem později zjistil, byl opravdu jen podobný a hlavně se nachází v úplně jiné části Ťan Šanu. Skutečný název kopce jsem odhalil až teď podle fotek z několika webů. Na stránkách jakýchsi ruských bohatýrů jsem objevil první z fotek, zachycující náš kopec včetně jeho názvu. Zde je:

Že se skutečně jedná o správný vrch i název, jsem si pak ještě ověřil i z dalšího zdroje:

Takže, aby bylo jasno – v roce 2001 jsme se vyškrábali na Pik Dementěva s výškou asi 4200 mnm. Obtížnost naší výstupové trasy by měla být asi 1B podle ruské klasifikace, což není moc, ale úplná vyklusávačka to, co si tak pamatuji, taky nebyla (spíš ale takové VHT s občasným polezením mezi 2 – 4 UIAA v rozbité skále a řadou lavinových úseků). Podle koho se kopec jmenuje, netuším. Vyhledávač mi nabídl nejčastěji Andreje Dementěva, což je, či snad byl, významný ruský básník, ale mohl to být i jakýkoliv jiný Dementěv, jméno je to v Rusku a okolí poměrně obvyklé. Tak, a to je všechno, tímto je příběh jednoho velkého letního čundru do Střední Asie uzavřen. Poslední kapitola je dopsána, autoři už poněkud zestárli, téměř všichni se od té doby oženili a zplodili asi sedm dětí, z nichž některé už snad i chodí do školy, některým vypadaly vlasy, jiným narostla břicha, ale všichni se nyní mohou hřát krásným pocitem, že vylezli na kopec, honosící se tak jedinečným jménem. Původní článek je zde.

Průběh rekonstrukce bouldrovky

2011-01-08T23:03:00.012+01:00

Don Quichotte ve Cřibech

2011-01-04T17:42:00.018+01:00

Tento článek mě dlouho hnil "v šuplíku". Ale teď mě je tak nějak jedno zda se společensky znemožním, nebo zmožním:-)

Don Quichotte ve Cřibech
aneb
Kokot nebo hrdina?

Jara jako můj jistič měl náhle velkou potřebu ventilovat svůj nahromaděný stres a tak z něj spontánně (osvícení je vždy spontánní)vylezlo toto velké moudro. Právě jsem totiž vylezl Devizáka po anglicku – tedy jištěn jen 24cm dlouhou kulatinou volně vloženou do kapsy uprostřed stěny.
Kokot nebo hrdina?
Jistě-ono kokotství má k hrdinství velice blízko a dokonce mnohdy sám „hrdina“ vskutku kokotem i je. Myslím si, že v mém případě se ale o kokotství nejednalo. To je pochopitelně můj subjektivní názor a mému okolí se to může jevit zcela opačně, jenže já sám moc dobře vím, že přípravu na tento podnik jsem rozhodně nepodcenil a věnoval jsem jí dostatek času, tudíž z kokotství bych sebe samého rozhodně nepodezříval…
Kokot ke krajním prožitkům většinou nemá žádný smysluplný , racionální důvod , kdežto já ho měl. Jaký? Potřeboval jsem jít na kraj světa , zabít draka a vrátit se. K tomu jsem musel vylézt Devizáka po anglicku-to dá rozum.

Jít na kraj světa? Proč proboha? Hm? Někde v tichomoří skáčou puberťáci do dospělosti na liánách střemhlav přímo do chřtánu smrti, ze které jsou na poslední chvíli vymrštěni zpět nahoru k novému životu. U nás v Čechách prostě nějakého Honzu, nebo Kubu pošlou na kraj světa a hotovo. A v této krajnosti světa právě pozná, o čem ten život vlastně je. Jenže-kde je ten kraj světa? To vím naprosto přesně. Sám jsem tam byl už několikrát. Kraj světa je ve všech těch skalních vertikálních líniích, které jako vztyčený prst dávají na vědomí, že právě v nich může člověk lehce padnou do stavu neexistence-a to je ona krajnost světa. Rozhraní mezi bytím a nebytím. Určitě zde náš Český Honza bojoval s těmi svými draky a tváří v tvář vlastní pomíjivosti získal moc nad prokletím celého království, jenž usnulo hlubokým spánkem. Právě na těchto vertikálních hraničních kamenech věčnosti se dějí ty bohatýrské zápasy, ve kterých vítěz získá elixír mládí a svěžesti. Čím více a častěji nahlédneš do možnosti své neexistence, tím silnější onen elixír je.

Až udatní rytíři z Anglie mě napověděli, že konec světa nemusím hledat jen v dalekých horách a vysokých pískovcových věžích na severozápadu země. Prej stačí změnit přístup a rázem může být kdejaká šestihlavá smrtonosná saň ukryta i za nedalekými humny.
„Nech kulomet, který chrlí jeden borhák za druhým v truhlici a vyraž do svých domovských skal jen s mečem v ruce. Pak v nich náhle spatříš to, co jsi hledal ve stěnách Alp i Tater.“
Učinil jsem tedy, jak mi pověděli chrabří bojovníci z Grittstone a vyrazil jsem do Chřib-mých rodných skal. A právě až díky mému nově nabytému zraku, očištěném od nešvarů dneška, jsem konečně uviděl to, co mi léta v slepotě leželo u nohou. Devizový příslib. To je panečku výzva ! Bez borhákového kulometu se jevil vskutku impozantně-až se mě roztřepali kolena.
Byl jsem nadšen, že i v mé domovině se nalézá okraj samého existování, jako je tomu i v dalekých horách ,ale do samotného zápasu s touto úchvatnou skalní línií jsem se pustil až za několik let. Tak velký respekt jsem měl před bojem s touto saní, až jsem mnohdy propadal temným myšlenkám o tom, kterak nad ní nikdy nevyhraju.
Až letos jsem získal dostatečné sebevědomí, když se mi podařilo zvítězit v Moravském Krasu s těžkým soupeřem –Pochybnou pověstí-byť se jednalo o zápas přátelský, život neohrožující. Díky tomu se mě má velká výzva z Chřib nejevila už tak strašně a já cítil, že čas zápasu na život a na smrt se nenávratně blíží.

Realizace:
Z možnosti vlastního zániku se mi tajil dech a má kůže bledla. To mě velice oslabovalo. Potřeboval jsem získat schopnost bojovat i v tak krajní situaci. Proto jsem secvičil několik pádů-podobných těm, které na mě byli nastraženy v ostrém boji. Po té jsem si doma vyladil svou výstroj dle charakteru zvolené taktiky. Ty se nabízely dvě. Jistit se za díru a horní spárku. Do díry jsem si přichystal 25mm širokou a 250mm dlouhou ocelovou kulatinu, kterou jsem následně provázal smyčkou . K této kulatině jsem přivázal i těžké, ruské horolezecké kladivo, jenž mělo kulatinu v díře zatížit, aby se snížila pravděpodobnost vypadnutí tohoto jistícího aparátu nešikovnou manipulací s lanem. Do horní spárky se dala z visu na laně vložit pouze malá plochá smyčka, jenže z pozice lezce to vůbec nešlo. Přemýšlel jsem, že si ji vyztužím svářecím drátem, abych do hnízda ve spárce lépe došáhl. Ale i tak by zakládání tohoto horního jištění stálo hodně sil, které by mě mohly chybět v nejtěžším kroku cesty-skoku do bočního madla v samotném závěru. Po dlouhých úvahách jsem se tedy rozhodl pro strategii nechat se v RP přelezu jistit jen kulatinou v kapse , byť se tím riziko delšího pádu značně zvýší.

V den „D“ nezačlo lezení zrovna moc slibně. V cvičném pokusu, při dolezu do díry jsem zjistil, že kulatina je dost dlouhá . Vypadalo to, že se ten můj ocelový klacek do díry vůbec nevejde. Nějak jsem ho tam nakonec nacpal, ale značně jsem se tím vysílil. To mě hodně rozhodilo. Musel jsem si tedy precizně natrénovat i samotné zakládání kulatiny.
Konečně ostrý pokus. Do něj jsem se pustil, až se ze mne překážející nervozita úplně odplavila a já byl obrněn neochvějnou jistotou v úspěch.. Co vám pudu povídat. Zápas to byl ukrutný. Mečovačka jak z hvězdných válek. Naštěstí jsem byl patřičně vyučen chlapama z hospody. Koleno, loket , hlavička…..

…. Jistě, že by se slušelo popsat onen zápas podobně dramaticky, jenže ono se žádné drama nekonalo. (Ch-možná v očích jističe Jary to všechno vypadalo jinak). Strach z možného pádu se díky jeho nácviku proměnil v pouhé uvědomění si závažnosti situace. Má vlastní pomíjivost mě svírala v ramenou tak silně, že jí nebylo možné nevnímat. Díky zpracovanému strachu však nebylo možné reagovat nebezpečnou ochromující panickou hrůzou-ta právě v rozhodujících situacích zabíjí. Tedy ne pomíjivost sama, ale nezvládnutý, nekontrolovatelný strach z ní. Za nepřítomnosti rušivých emocí proud života ve mne nebývale sílil a zostřoval mé vědomí. Srdce plným hrdlem volalo životu své hlasité „Ano“. . Nikdy před tím, jsem se v této cestě necítil tak dobře. Nikdy před tím jsem ji nelezl s takovou přesností.
Drak, jehož jsem s dávkou vlastní fantazie nalezl v domovské oblasti padl. Že šlo jen o pouhý Don Quichottský větrný mlýn? Nevadí. Já sám vím, že onen zápas byl skutečný. Draky a všechny ty konce světa-ty si neseme přece v sobě. Je jen na nás, jakým způsobem je v sobě oživíme, abychom se od nich následně v přímé konfrontaci mohli osvobodit. Definuj, nebo budeš definován.

Vánoční Osp

2011-01-02T11:28:00.045+01:00

Každoročně se místo vánočního přežírání odebírám někam na jih za lezením, teplem, pohodou ... Minulé destinace jako Finale Ligure, Monaco, Castillon nebyly díky počasí příliš ideální a tak jsem letos zvolil, pro mě velmi oblíbenou oblast, Osp - Mišja Peč. Hned 25.12.2010 jsem nabral Koloucha, Káju a Ondru Nevělíkovic a Barunicu Cinádrovou a vyrazili směr Wien, Grac, Ljubljana, Zazid. Ubytování máme klasicky zajištěné u správného strýčka Srečka - dvoupatrový, nově zrekonstruovaný baráček - luxus :)
Cíle jsme měli jasné! Já dolézt z minula rozlezené Čao Bejbe 8a a především si užít posledního lezení a focení v roce - obojí se mi splnilo - "výýýbouně Hadííku" :)

Ondra chtěl dolézt Missing Drink 8b+, ale nízké teploty v pravém mordoru mu to neumožnily - padal těsně pod topem - takže příště se jistě zadaří! Udělal si ale radost Rock´n´Rollem 7c/c+ na flash. Kája těsně před odjezdem dobrala antibiotika, takže byla oslabená, ale i tak pokusovala Huga 7c/c+ a Čao bejbe 8a - vše nachystáno na příště. Kolouch(mut) procvičoval abecedu Rodeo 6c+, 7a, 7a+, Tortuga 7b, Hugolina 7b+, Pinot 7c - šlo mu to - takže 1* :) Barči to šlo ovšem nejlépe - dala snad všechny nástupy a parádně nás povzbuzovala: "aléé aléé a muertéé" - děkujeme :)

O restday jsme jeli do Portorože - procházka přístavem, focení, kafíčka, mořský aquapark, nákupy na Silvestr, který jsme strávili jak jinak než celý den na slunku ve skalách, večer pojídáním sýrů a předpůlnočním výšlapem na kopec, pozorováním ohňostrojů nad Itálií, Slovinskem, Chorvatskem, popíjením šampaňského v trávě :)

Opět krásně prožité Vánoce - děkuji všem zúčastněným a všem ostatním přeji do roku 2011 pohodu, štěstí, silné prsty a mnoho těžkých přelezů :) Radmil

2010

2011-01-01T20:48:00.011+01:00

A další rok za námi. Vzhledem k tomu, že jsem během něj nelezl příliš intenzivně a téměř výhradně s Kubou, tak vlastně ani moc nevím, jak se komu lezecky dařilo. Na stěnu jsem přestal chodit někdy v dubnu, kdy už břich mé Marušky zmohutněl a poté, co se nám narodila Adélka se frekvence mých návštěv skal ještě zmenšila. O to více jsem si však vychutnával každou chvíli, kdy jsem se do skal dostal a těšil se z každé vylezené cesty.

I když jsou tedy mé vědomosti o výkonech Vás všech ostatních poměrně ploché, mám dojem, že sezóna 2010 se přesto povedla. Kuba letos přesvědčil o své všestrannosti přelezem kultovního ledového Mordoru, letním prváčem v Tatrách, zdoláním těžkého Krasového 8a a nakonec psychopřelezem Devizáku po vlastním. Jelenovi se tradičně dařilo ve sportovních cestách kolem 8a a své první 8a přidal na samém konci roku i Radmil. Zásadním počinem, i když z ponekud jiného sudu, je samozřejmě i vydání nového průvodce Moravské skály z dílny Vlka a spol. a zajímavým úspěchem je snad konečně souhlas s rozšířením bouldrovky v Jarošově.

Tímto Vás, přátelé, prosím, abyste mi, jako každý rok, zaslali své úspěchy na můj mejl. Úspěchem je cokoliv, čeho si vážíte, co Vám přijde zajímavé nebo neobvyklé apod. Pro dlouholeté sportovce (Jelen a spol.) je v oblasti striktně sportovních cest samozřejmě mezní obtížnost 7b:). Přehled našich výkonů najdete poté zde a dozvíte se o něm i na naší výročce, kde opět zvolíme nejlepšího fotbalistu roku. Do roku 2011 Vám přeji silné prsty, pevné zdraví a aspoň trochu štěstí. Užívejte si každý den - a když se nedá lézt, stačí třeba jen vyšplhat na nejbližší kopec za barákem, je to lepší, než se válet na gauči. Ať se daří nejen v lezení!

Stěna Jarošov - prosinec 2010

2010-12-23T08:57:00.004+01:00

Sice jsem na starých stránkách upozorňoval, ale kdyby někdo nečetl a přece jenom chtěl přes svátky trénovat na stěně tak to fakt nejde, fotky snad napoví. Aktuálně se čeká na plynaře až protkají stěnu trubkama, pak zboříme zeď a snad rozšíříme a vrátíme stěnu.

Úvodem

2010-12-21T22:42:00.004+01:00

Vážení,

abyste byli z těch změn trochu v obraze, trochu vás tím vším provedu.

Tréninky:
Ty budou vždycky tak, jak jsme všichni zvyklí. Tedy po, út-čt, pá.
Podstatná změna tkví ale v tom, že družstvo "A" bude dělat v pondělí bench a družstvo "B" si pojede nohy. Nemůžou obě družstva dělat nohy ve stejný den, protože pak nemáme dostatek kotoučů. Je už nás opravdu hodně, co dřepujeme s 200kg a více. Tedy železa začíná být fakt nedostatek. Proto jsem tréninkem zamíchal tak, ať nedřepujou všichni v jeden den.

Magnézium:
Je mně jasné, že mnozí to ponesou fakt těžko, ale vedení sokolovny si žádá (stížnosti - asi volejbalisti. Kreténi), abychom cvičili bez mg. Bohužel budeme muset dělat mrtvé tahy s omotávkama. POUŽÍVÁNÍ MG V TĚLOCVIČNĚ ZAKÁZÁNO!

Soutěže:
3.3.2011 - O pohár starosty Mutěnic
10.5.2011 - Ostravský kahan
26.5.2011 - Zekon párty Přerov

Další soutěže aktualizujeme později. Takže zapište si do deníčků, ať víte, na jaké období ladit formu. Nechci dva dny před závody nikoho vidět v činkárně.

A teď to nejdůležitější:

Alkohol a Marihuana.
Neexistuje, aby člen našeho klubu silových trojbojařů se účastnil tréninkové jednotky v podnapilém, nebo jinak narušeném, stavu. Po loňských zkušenostech s Rosypalem (vyloučen z klubu) budete VŠICHNI na začátku tréninku pěkně dýchat do balonku. Pozitivní test znamená vyloučení.

Tak to je asi tak to nejůležitější. Zbytek projednáme pozítří v činkárně.
Hlavatý! Začni už konečně používat deodorant!!

Průvodce Moravské skály

2010-12-21T21:36:00.003+01:00

Tak nám s koncem roku vyšel nový průvodce – Moravské skály od mých oblíbených autorů - Vladimírů Skýpaly a Vlka. Hned na úvod je nutno konstatovat, že kniha je to úctyhodná svým rozsahem a přitom přiměřená svou velikostí. V batohu plného matroše zase tolik místa nezabere. Italové, kteří se tahají po Arcu s knihou velikosti Koránu, by Moravské skály považovali za celkem útlou brožurku. V průvodci najdete oblasti Jevišovická pahorkatina, Pálava, okolí Brna, Moravský kras, Moravské pískovce, Beskydy, okolí Moravské brány, Oderské vrchy a Nízký Jeseník, Hrubý Jeseník a Rychlebské hory. Přímo nadšen jsem byl přepracovaným a velehustě doplněným Krasem. Tolik nových cest! Kdo to má furt lézt! Taky jsem konečně zjistil, kde se vlastně nachází některé jedenáctky od AO. Kdo by byl řekl, že tři z nich jsou v té vlhké díře mezi Indií a Evropou! A na Krkavčí je nová devítka od Póla a Pavla Weissera. Tak to je moc dobře, už teď se tam těším, i když název varuje (Run out). Radost mi udělal i pěkně zpracovaný Trůn a Vzývající na Pálavě. Tedy ne, že bych tam jezdil nějak často (ostatně kvůli podivnému omezení to ani nejde), ale příští podzim se tam snad dostanu. Vděčný jsem i za oblasti v Jeseníkách. Tyto hory znám jen jako turista a lyžař a rád se na ně podívám i očima lezce. Oblasti vypadají hodně zajímavě a rodině jsem proto už oznámil, kam se pojede v létě na dovolenou.

Samotné zpracování průvodce je přehledné se spoustou nákresů, doplněných o fotky k jednotlivým oblastem. Součástí jsou i piktogramy, které mohou pomoci při volbě vhodné oblasti těm, kteří se do nich vydávají poprvé. Další vychytávky jsou mapky přístupu ke skalám, GPS souřadnice, anglický text a na straně 385 i poučná stať o úhořích, kterou jsem přečetl jedním dechem. Výborně je vybrán i kvalitní papír a doufejme, že i lepená vazba bude bytelná. Prostě krátce shrnuto – nemyslím si, že je u nás k mání lépe zpracovaný průvodce než tento. Pokud bych měl jako správný recenzent hledat i nějaké ty chybky, tak jsem si sem tam všiml pár překlepů – třeba Angličan, dychtivý po lezení na Pálavě, které zakončí ve vinném sklípku s burčákem, by se západně od Brna jen marně sháněl po Valticích, Mikulově a Věstonicích (viz mapka na str. 1). Taky možná ujelo číslování některých cest – viz komentář k Cestě bojovníků na Lezci. Nejsem si tak docela jist i samotnou existencí cesty Hanka Maciuchová na Barborce a mohla se i opravit klasifikace např. Nas nedogonjat na Buchláku, která je stále uváděna jako 8+/9-, i když reálně je výrazně níž, ale to jsou jen naprosté malichernosti. Průvodce je jako celek fantastický a moc děkuji všem, kteří se na něm nepochybně pěkně nadřeli. Je to pro lezce ten nejlepší dárek k Vánocům! Vivat Vladimírové! K zakoupení u všech dobrých knihkupců a zde. Tak ať to leze, Jara.

Výročka - 14.1.2011

2010-12-19T20:57:00.004+01:00

V pátek 14.1.2011 se konná výročka Horolezeckého klubu Uherské Hradiště. Sejdeme se stejně jako vloni u rybářů vedle kurtů. Začátek je v 18:00. Na programu bude nejprve trocha toho schůzování a výběr příspěvků a potom pivo, víno, uzeniny, promítání ... Přijďte včas.

Nový web

2010-12-18T21:46:00.002+01:00

Přátelé, jak jste si asi všimli, naše staré dobré stránky sice stále fungují, ale jejich aktualizace poněkud pokulhává a jedinou jejich interaktivní částí je prehistorická diskuze. Proto jsem se rozhodl dát Vám k Vánocům dárek v podobě stránek fungl nových a hlavně velmi uživatelsky příjemných. Jejich podobu vidíte všude tady kolem. Hlavní výhodou těchto stránek je skutečnost, že do nich můžete vkládat články, fotky, videa atd. Vy sami, bez mé součinnosti. Každému, kdo projeví zájem, umožním vstup a budu se těšit na nové informace o lezení, večírcích, průvodcích, kultuře ... Vše funguje velmi jednoduše a slibuji, že každého nového autora osobně krátce zacvičím. Takže se mi ozývejte přátelé a nebojte se publikovat. Těším se.

Náš starý web pojede dál, nyní bude fungovat jako jakási kronika starých časů a úložiště našich filmů v plné kvalitě (tady si videa můžete prohlédnout on-line, ale trošku škareději). Také diskuze bude stále funkční, pokud byste chtěli otevřít nějaké obecnější téma a diskuze tady pod jednotlivými články by se Vám nezdála vhodná. Přeji pěkné Vánoce.